19.9. (pondělí)
Tak už bez legrace začíná škola. Od desíti dvouhodinová přednáška o rekonstrukcích staveb (ve skutečnosti slabá půlhodina), pak další dvouhodinovka syntézy v architektuře (ve skutečnosti mimořádná přednáška o americkém urbanismu- nečekaně v angličtině od Američana s překladem do ruštiny), odpoledne ruština, kde se mělo konečně domluvit, kdy na ni teda budeme chodit (ve skutečnosti se dohodlo velký kulový). Každý den vás tady zkrátka čeká spousta překvápek a nic není tak, jak se zdá :-). Ale je pravda, že až na tu ruštinu to byly celkem prima překvápka- třeba na urbanismu jsem poprvý tady na škole rozuměla úplně všemu, vzhledem k tomu, že pán mluvil anglicky :-)
Na ruštinu máme sympatickou slečnu a včera proběhlo spíš jen seznámení a otestování našich jazykových zkušeností- losovaly jsme obrázky a měli popsat, jak se vztahujou k Rusku- Aduš nejenže podváděla a předem si všechny obrázky prohlídla, ale ještě měla takovou kliku, že si vždycky vytáhla nějakou přírodu, která se dala hezky popsat, zatímco já sem tahala samý ruský stavby (ani jednu sem neznala) a osobnosti-Putina jsem dala, ale i tak si paní musela myslet, že sem ignorant :-).
Další strašlivá jízda přes město v hrozným vedru- doufám, že se nám to povede ukecat tak, abychom měly obě lekce ruštiny hned za sebou- sice to bude míň efektivní a představa ruský čtyřhodinovky je taky trochu děsivá, ale ta doprava se fakt nedá…
Poznámky a objevy:
- po značně namáhavém procesu sice už rozvrh máme, ale ani to nic nemění na faktu, že nevíme, co přijde…je to ale zjevně zcela normální jev, protože i zdejší studenti jsou vždy překvapeni a nevarováni stejně jako my :-)
- tušila jsem, že na Sibiři to s počasím bude drsný, ale že tu budu chcípat vedrem, to mě teda nenapadlo...Na netu sice píšou 23°C, ale to je nejspíš teplota vody v Jeniseji… No dobrá, venku to ještě tak hrozný není, ale na koleji máme asi milion stupňů, pač máme okna na jih a prosklená lodžie tomu přidává další grády. V noci pro jistotu přitápěj, aby nám náhodou nebyla zima a mít otevřený okno se nedá, protože stavba tu jede i přes noc a ty zmetci stavařský si na dvě ráno schovávaj zarážení pilotů nebo mlácení kladivem do železných trubek- obzvlášť v sobotu nad ránem to potěší.
20.9. (úterý)
V jedenáct jdeme na sjednanou schůzku se Slabuchou- jestli tam opět nebude, jsme odhodlány proklít ho na tři generace dopředu. Naštěstí se ale uráčil… Potřebujeme totiž vědět, kolik kreditů nakonec po všech rozvrhových úpravách dostaneme. Potřebuju jich třicet (bez čtyř za ruštinu, protože tu mi na škole neuznaj). Všichni se pořád tvářej, že se to nějak pořeší v budoucnu, ale my bychom rozhodně spaly klidněji, kdybychom to věděly jistě a Aduš to navíc potřebuje poslat do školy. K našemu nesmírnému překvapení ale Slabucha bez přemlouvání opravdu přešel k činu a kredity tam nějak nasekal, sečet a když jsme řekly, že nám nějaký chyběj, tak je tam prostě dopsal- to je fakt systém :-). No ale klidnej spánek zajištěn. 34 kreditů za semestr bude můj rekord…
Ve dvanáct měly následovat ještě ateliéry, jenže díky chaosu během minulého týdne naše příprava nedopadla úplně akčně, takže radši zůstáváme doma a pracujem na nich. Beztak je to tu normální, jen my jsme divný, že na všechny ateliéry chodíme :-)
Odpoledne ještě vyrážíme na umělecké nákupy s Věrkou. Barvy, štětce, velký čtvrtky a modelín (která až nepříjemně připomíná semtex...) :-) Vypáda to, že jsme sem přijely studovat na malíře :-)
Poznámky a objevy:
- na SibGau nemaj kreditovej systém, takže kredity přidělujou podle počtu hodin v týdnu a ne náročnosti jako u nás, takže za malování a sochařství dostaneme dvakrát víc kreditů než za syntézu v architektuře nebo rekonstrukce budov… fakt vtipný.
- že je v celým Krasnojarsku jenom jedno specializovaný papírnictví, to už jsem psala, ale že v něm maj vpodstatě horší výběr než v našem průměrným hradeckým Kooh-i-nooru, to se fakt nedá. Například očividně znaj jen jeden druh čtvrtky- takovou tu úchylnou hladkou, na kterou se prostě nedá malovat. A taky maj všechno hrozně drahý. No Věrka říkala, že když byla v česku, tak tam papírnictví vpodstatě vykoupila a poslala si to poštou do Ruska, protože se jí to stále ještě vyplatilo a tak príma věci tu prostě nesežene…
Žádné komentáře:
Okomentovat