Bylo mi vytknuto, že málo píšu o tom, jak se nám tu vlastně líbí a jaký tady z toho máme dojmy- 22 stran ve wordu je asi málo…ale tak vzala jsem to na vědomí, takže pro všechny, co prahnou po dojmech, je tady měsíční zhodnocení situace.
V první řadě mi přijde neuvěřitelný, že už tu oxidujem celej měsíc. Pořád mám pocit, že je to pár dní, co jsme se snažily přijít na to, jak se dostaneme z letiště v lesích do Krasnojarsku. S Aduš jsme se shodly, že tu máme časožrouta, jinak to není možný. No a k těm dojmům, už teď jsme rády, že jsme zvolily Krasnojarsk. Velikostí je srovnatelný s Prahou, ale připadám si tu spíš jako u nás v Hradci. Je tu pohotovější atmosféra, nikam se zas až tak nespěchá a všichni jsou na nás milí, protože se jim tady cizinci neměli šanci zprotivit. Navíc je tu vidět celkem nefalšovaný ruský život- myslím, že to třeba v Moskvě stát nemůže (mimochodem v Moskvě bychom byly podle mě už minimálně pětkrát okradený a jednou mrtvý…).
Jasně, je tu pár věcí, který nejsou úplně prima, třeba ten děsivej smog občas (ale nejsem si jistá, že by to v nějakým jiným ruským městě bylo lepší), hrozná doprava (asi jako v Praze, když nemůžete jet metrem) nebo absence normální hospody (ani pro ni nemaj slovo). Ale klady pořád vyhrávaj.
Pořád nás baví sledovat babičky prodávající výplody svých zahrádek na chodníku (třeba jenom jeden kyblík zdejších malých jablíček- přijde mi, že jde hlavně o to pokecat s babčou ze sousedního stánku a být mezi lidmi, než o výdělek), roje městských pracovníků, kteří s nečekaným zápalem zametají chodníky (takovými těmi kulatými březovými košťaty) a přesazují záplavy květinových záhonků, stovky květinářství s krásnými květinami (většinou jsou v pouličních stáncích- minule jsme jich viděly dokonce šest vedle sebe- netuším, jak se uživí, ale je to krása), zdejší fontány, o které tu člověk zakopává na každém rohu (Kraskojarsk je město fontán), nekonečné lesy začínající kousek za naší kolejí nebo stavbu garáží, která nám probíhá přímo pod nosem (i když by toho kluci mohli alespoň ve tři ráno nechat). Pořád nás překvapuje, že se nám lidi snaží pomáhat a dorozumět se s námi aniž by nasadili výraz „bože, za co mě trestáš“ nebo ještě nějaký horší, že po nás security bábuška na vrátnici opravdu vždycky chce kartičku, i když si nás jako jediný zahraniční studenty dobře pamatuje, že nám po měsíci stále ještě nezvládli vydat kartu studenta, a že s tou pak bude možné sportovat skoro zadarmo, protože vláda rozhodla, že radši sport než chlast a podle toho to dotuje- no nejsem si jistá, pro co se rozhodnu :-). Jo a taky tu maj skvělou vodku za skvělou cenu :-). Zkrátka je tu hodně odlišných nebo alespoň zvláštních věcí, ale i přesto máme pocit, že jsme tu v podstatě doma, protože se k nám tak všichni chovají.
Ještě ze zcela jiného soudku- deníček teď bude přibývat zcela chaoticky a myslím, že už nemá smysl rozepisovat každý den zvlášť, takže zaznamenány budou jenom věci famózní a epesní a nebo taky úplně nezajímavý, ve kterých se dozvíte i číslo jízdenky, kterou mi dá konduktorka v autobuse- ale na to snad dojde až za dlouhých zimních večerů, když budu mít dlouhou chvíli ;-)
P.S.: Jestli máte nějaký dotazy, tak komentáže jsou vím plně k dispozici, a když budete hodný, tak možná dostanete i odpověď :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat