9.9. (pátek)
Nemožné se stalo možným- dnes mě na ateliérech pochválili, že jsem toho měla VÍC než ostatní- opravdu bych nečekala, že se takového okamžiku někdy dožiju…Pak nám ale změnili vybrané území (beztak v tom má prsty Slabucha), takže všechno znova- to by mě zajímalo, kde mám pak brát motivaci něco dělat… Náš nový kvartál je skoro celý zastavěný (těžko říct čím, když jsme ho ani neviděly) a jde o to vytvořit do něj pasáže (fascinovali je ty Pražský, takže proto nám to zadali, my s Aduš jsme totiž rozhodně přebornice, co se pasáží týče) a pak novou budovu místo něčeho, co strhnem- prej je tam strhnutíhodných staveb dost, tak uvidíme.
Večer nás ne pokec před kolej vytáhli dva týpci (Pavel a druhej nevim), kterejm dal Michail náš telefon (kamarád!!). Nakonec jsme ale celkem dobře pokecali, dali si pivko (všichni kromě Pavla, kterej došel k názoru, že je zdravější kouřit než chlastat, takže už nějakej ten pátek nepije (chápete- pivo versus kouření a on zvolí cigára…holt jiná mentalita)). Ze setkání jsme si odnesly pár nových zajímavostí a sprostých slov- obzvlášť slovo „pizděc“ (ano, je to tak sprosté, jak to vypadá) prý budeme v Rusku často potřebovat- tak nevím, jestli je to proroctví nebo výhružka :-D
Poznámky a objevy:
- Věta „v sedmnácti jsem přestal s alkoholismem“ tu asi není tak ojedinělá, ojedinělá bohužel není ani „v sedmnácti jsem seknul se sportem, od té doby se věnuju jen alkoholu.“ Oni ten alkohol zkrátka berou moc vážně…
- Všichni Rusové (převážně studenti), které potkáme, by „opravdu“ chtěli jet studovat do Čech. Máme ale pocit, že kdybychom byli z Řecka, tak všichni budou básnit o Řecku, vzhledem k tomu, že mnoho těchto lidí nedokázalo ani přibližně (rozuměj kontinent) určit, kde Česko leží :-). Ale abychom jim nekřivdily, tak dost lidí zas naopak ví o Česku docela dost, a dost jich tu už i bylo (i těch mladých), takže snad nekecaj tak moc :-)
10.9. (sobota)
Dnes se někdy nad ránem zdejchnul Francouz (fakt nechápu, jak si v noci zvládnul v tom stavu, v kterým přišel, všechno zabalit). Taky neřekl ani ahoj, ale to ho šlechtí, kdyby mě vzbudil jen kvůli tomu, tak by asi nedopadl nejlíp. Takže sobota ve znamení totálního úklidu- Aduš mohla konečně načisto omejt všechny vypínače a záchodový prkýnko aby ji z toho neomejvalo, já jsem uklidila klučičí pokoj, abych se mohla přestěhovat, a společně jsme nějak daly kuchyň, abychom se stále nelepily ke stolu nebo zemi. Taky jsme zkoukly, co nám tu po klucích zbylo, a dalo by to pro menší regiment- nejvíce nás potěšila kvalitní vodka a bonbóny m&m’s :-) Taky došlo na praní ve zdejší pračce- mno solidně nad náma vyhrávala a navíc nefunguje ždímání, takže prádlo bude na balkóně schnout ještě minimálně tejden…
Náročný den zakončujeme zděděnou vodkou, bonbónama a filmem Kouř (protože je to prostě fájn)
Taky nám Irina poslala mail s rozpisem „orientačního víkendu.“ Konečně totiž dorazili Maďaři, takže můžem začít. My už jsme tedy po těch dvou tejdnech docela zorientovaný, ale budiž. Jen je blbý, že nám uteče i druhej tejden školy aniž bychom si dozařídily rozvrh. Snad to do toho půl roku zvládnem. Program začíná už zítra výletem na Stolby- jestli bude tak hnusně jako dneska nebo hůř, tak na to dlabem a Maďary v tom necháme, my už jsme plán splnily před 14ti dny.
11.9. (neděle)
Je hnusně, dlabem na to. Aduš se v osm třicet tváří, že by celkem šla, že ten déšť přeci přejde, ale já jsem nekompromisní a nikam se nejde. Odpoledne se sice ještě pořád tváří, že je škoda, že jsme nešly, ale myslím, že mi v duchu děkuje- opravdu nevím, co tam ty chudáci dělaj- můžou si tak možná ze dvou metrů vyfotit déšť, pač dál přes mlhu není vidět- opravdu bych v tom chtěla lozit po skalách, ze kterých mi slibovali hezkej výhled…zbytek dne proflákán, protože neděle je od slova nedělat. Navíc zejtra to začne, tak se na to musíme psychicky i fyzicky připravit.
Žádné komentáře:
Okomentovat