čtvrtek 1. září 2011

Výlet do centra


29.8. (pondělí)

Dneska ráno sraz u Kati. Jde nám zařídit registraci (papír místo pasu, abychom ho nemuseli tahat sebou). Bez registrace (pasu) si tady totiž člověk moc neužije. Minimálně bez ní nemáme nárok na internet ani simkartu do mobilu, ale do středy to prej má bejt hotový, tak uvidíme, jestli si s tou rychlostí trochu nelžou do kapsy. Taky nám Kaťa slíbila papír s pravidlama chování na koleji, abychom se nedopustili nějakého faux pas- to je tady hnedka. Mno tak uvidíme, jaký moudra tam budou (teda kromě toho, že nesmíme na kolej nosit alkohol, to už víme a zcela zdárně ignorujeme).
                Vrátili jsme se kolem oběda, takže jídlo a šlofík. Teda Aduš šla něco rýsovat do práce, ale já bych to bez spánku nedala- možná by bylo dobrý chodit spát dřív než ve tři ráno, ale ten časovej posun tomu vůbec nehraje do karet…
                Navečer jsme ještě jednou navštívili Katinu kancelář kvůli internetu. Kaťa tam sice nebyla, ale ostatní už nás tam znaj, takže nám půjčili notebook, ať si s ním děláme, co chceme. Škoda, to bylo jen na půl hoďky, protože pak jim končila pracovní doba a šli domů. Tohle vědět, tak si možná odpustím šlofíka, protože za půl hoďky jsme s tím megarychlým připojením zvládly tak akorát přečíst maily :-)

Poznámky a objevy:   
- Rusové nejspíš používaj pas místo občanky a i tak ho musej vytahovat častějc než my- já sem v Česku nepotřebovala občanku ani nepamatuju, zatím co tady po vás pas chce někdo pořád (i když jste zdejší)
               
30.8. (úterý)

V plánu je zaplatit kolej. Kaťa jde s náma, asi aby nás neoškubali. No ale když vidíme tu brutální frontu, tak si jen bereme formulář (asi pětkrát, pač tiskací azbuka není zrovna kamarádská, takže si to dám určitě víckrát) a zaplatit to půjdeme nejspíš jindy- pochybuju, že fronta bude menší, ale Katě se tady očividně nechce čekat s náma- tomu rozumim. 
My máme na dnešek v plánu prohlídku historického centra (jestli teda něco jako historický centrum maj). Bohužel, opět jsme si sebou nevzaly mapu (ta spokojeně leží na stole, kde jsem ji nechala, abych na ni určitě nezapomněla, a tiše se směje- mrcha jedna). Kaťa ale říká, že orientace v centru je snadná, protože maj tři hlavní ulice rovnoběžné s řekou. Prej se určitě nemůžeme ztratit, ale i tak nám kreslí plánek se jménama těch ulic (Marxe, Lenina a Miravoj praspekt) a zastávek, kde máme vystoupit. Děkujeme a vyrážíme. Až po chvíli bloudění v centru jsme došly k názoru, že nám Kaťa očividně nakreslila ten plánek špatně. Otázkou bylo, jak moc špatně. Nakonec se ukázalo, že prohodila horní a spodní ulici, takže jsme se luxusně prošli na druhou stranu- no aspoň jsme toho poznaly víc :-). Za zkouknutí stojí prý jen Miravoj praspekt, takže jsme se ani jinam nehnaly. Konečně jsme zahlídly i stavby starší než ze socialismu, jen škoda všudypřítomných aut a drátů- těch je tu požehnaně. Zaujaly nás také umělohmotné barevné (modré, fialové, žluté…) stromky podél ulice, které asi v noci svítí. Těžko říct, jestli je mají jen jako ozdobu, přestože mají opravdu hodně živých stromů, ale rozhodně je to děsivost :-). Většina domů má ve štítu srp a kladivo a znakem města je lev držící srp a rýč- prostě Rusko. Kromě starých budov se tu sem tam objevují i novější, ale je vidět, že vždycky začnou velkolepě, ale pak dojdou peníze, takže se staví stylem „co dům dal.“ Kromě architektonických krás jsme navštívili i „továrnu na bonbóny“-obchod, kde se prodává přehršel ruských bonbónů na váhu, ostatní zákazníci nám ochotně pomáhali se čtením názvů, když viděli, jak jsme v koncích, ale i přesto nám prodavačka chválila ruštinu- fakt prča :-).
Celá hlavní třída končí vítězným obloukem. Asi si pod tím představíte mohutnou masivní bránu na čestném místě, tady je to spíš taková branka, pod kterou je parkoviště a sousedí s čínskou čtvrtí a nedostaveným mrakodrapem.  Dá se jí ale projít k mostu na jeden z ostrovů, který místním slouží jako pražákům (teda těm z Prahy) Stromovka. Můžete si půjčit kolo nebo brusle, protože ostrov je nakonec o dost větší, než vypadá. Je na něm docela slučná divočina (kromě solidní asfaltky, aby se tam dalo jet na bruslích). Na mostě se Aduš konečně dostala na vrchol blaha, protože konečně viděla Jenisej, kvůli kterému vlastně do Ruska jela :-). Počasí se fakt vytáhlo, krásně svítilo sluníčko, akorát fakt hodně foukalo, takže v bundách jsme to vydržely. Pak došlo na milion fotek s Jenisejem. Taky tam maj ceduli se zákazem koupání- a my se přitom v tý čtyřstupňový vodě a tom větru fakt koupat chtěly…
Parku-ostrovu- jsme nakonec neodolaly, takže na pojídání bonbónů na břehu jezírka taky došlo. Jo a dětské hřiště s asfaltovým povrchem i pod vysokými průlezkami děti rozhodně vyškolí líp, než ty naše hyperbezpečný průlezky :-).
Cesta zpátky vedla po nábřeží se sochou koně- no a já jak vidím koně… hlouček přihlížejících místních mladíků se celkem bavil, když jsem na něj šplhala :-D. Po nábřeží šlo jít jen kousek- končilo jurtou (ano opravdu uprostřed betonovýho sídliště) a zástěnou, která se nedala obejít. Hned vedle stál betonovej domeček obalenej dřevěnou kostrou- no architekt Rajniš by koukal. Zbytek cesty po stejné trase jakou jsme přišly, takže nic novýho.

Poznámky a objevy:
- Krasnojarsk je velký jako Praha (asi milion obyvatel), ale nemá metro, takže všici musej autem nebo autobusem a podle toho to vypadá. I když kdyby v Praze nebylo metro, tak by to asi bylo víc katastrofický. Taky je polovina aut dovezená přímo z Japonska a má tak volant vpravo- vůbec nechápu, jak s tím můžou lidi tady v tý džungli jezdit…Dopravní situaci nepomáhá ani to, že je město rozděleno na dvě poloviny řekou, ale má jen dva mosty (v centru jenom jeden). No a pak je teda jeden ještě na konci města. Takže Nuselák hadr.
- Na zábradlí u Jeniseje je očividně zvykem věšet zámky se vzkazem (většinou „NAVŽDY SPOLU“). Vím, že tenhle zvyk mají i jinde, ale tady musíte mít fakt masivní a velkej zámek, aby se vám ho povedlo zamknout.
- Drtivá většina Rusek nosí vysokánský podpatky, což Aduš upřímně děsí. I tak jsou většinou minimálně o hlavu menší než já. Taky jich hodně má dlouhý a světlehnědý (skoro až blonďatý) vlasy, který si občas splítaj do francouzskejch copů všemožnejch tvarů- fakt škoda, že já bych si tohle na hlavě sama fakt nestvořila, pač je to mazec. Podle Aduš jsou taky Rusky hrozně hubený a krásný, ale mě teda nepřijde, že by se moc lišily od Češek, teda až na to, že jsou tak maličký (a to i když to neporovnávám jen se sebou).

Žádné komentáře: