pátek 30. září 2011

Měsíční vyhodnocení situace


 Bylo mi vytknuto, že málo píšu o tom, jak se nám tu vlastně líbí a jaký tady z toho máme dojmy- 22 stran ve wordu je asi málo…ale tak vzala jsem to na vědomí, takže pro všechny, co prahnou po dojmech, je tady měsíční zhodnocení situace.
 V první řadě mi přijde neuvěřitelný, že už tu oxidujem celej měsíc. Pořád mám pocit, že je to pár dní, co jsme se snažily přijít na to, jak se dostaneme z letiště v lesích do Krasnojarsku. S Aduš jsme se shodly, že tu máme časožrouta, jinak to není možný. No a k těm dojmům, už teď jsme rády, že jsme zvolily Krasnojarsk. Velikostí je srovnatelný s Prahou, ale připadám si tu spíš jako u nás v Hradci. Je tu pohotovější atmosféra, nikam se zas až tak nespěchá a všichni jsou na nás milí, protože se jim tady cizinci neměli šanci zprotivit. Navíc je tu vidět celkem nefalšovaný ruský život- myslím, že to třeba v Moskvě stát nemůže (mimochodem v Moskvě bychom byly podle mě už minimálně pětkrát okradený a jednou mrtvý…).
Jasně, je tu pár věcí, který nejsou úplně prima, třeba ten děsivej smog občas (ale nejsem si jistá, že by to v nějakým jiným ruským městě bylo lepší), hrozná doprava (asi jako v Praze, když nemůžete jet metrem) nebo absence normální hospody (ani pro ni nemaj slovo). Ale klady pořád vyhrávaj.
Pořád nás baví sledovat babičky prodávající výplody svých zahrádek na chodníku (třeba jenom jeden kyblík zdejších malých jablíček- přijde mi, že jde hlavně o to pokecat s babčou ze sousedního stánku a být mezi lidmi, než o výdělek), roje městských pracovníků, kteří s nečekaným zápalem zametají chodníky (takovými těmi kulatými březovými košťaty) a přesazují záplavy květinových záhonků, stovky květinářství s krásnými květinami (většinou jsou v pouličních stáncích- minule jsme jich viděly dokonce šest vedle sebe- netuším, jak se uživí, ale je to krása), zdejší fontány, o které tu člověk zakopává na každém rohu (Kraskojarsk je město fontán), nekonečné lesy začínající kousek za naší kolejí nebo stavbu garáží, která nám probíhá přímo pod nosem (i když by toho kluci mohli alespoň ve tři ráno nechat). Pořád nás překvapuje, že se nám lidi snaží pomáhat a dorozumět se s námi aniž by nasadili výraz „bože, za co mě trestáš“ nebo ještě nějaký horší, že po nás security bábuška na vrátnici opravdu vždycky chce kartičku, i když si nás jako jediný zahraniční studenty dobře pamatuje, že nám po měsíci stále ještě nezvládli vydat kartu studenta, a že s tou pak bude možné sportovat skoro zadarmo, protože vláda rozhodla, že radši sport než chlast a podle toho to dotuje- no nejsem si jistá, pro co se rozhodnu :-). Jo a taky tu maj skvělou vodku za skvělou cenu :-). Zkrátka je tu hodně odlišných nebo alespoň zvláštních věcí, ale i přesto máme pocit, že jsme tu v podstatě doma, protože se k nám tak všichni chovají.

Ještě ze zcela jiného soudku- deníček teď bude přibývat zcela chaoticky a myslím, že už nemá smysl rozepisovat každý den zvlášť, takže zaznamenány budou jenom věci famózní a epesní a nebo taky úplně nezajímavý, ve kterých se dozvíte i číslo jízdenky, kterou mi dá konduktorka v autobuse- ale na to snad dojde až za dlouhých zimních večerů, když budu mít dlouhou chvíli ;-)

P.S.: Jestli máte nějaký dotazy, tak komentáže jsou vím plně k dispozici, a když budete hodný, tak možná dostanete i odpověď :-)

pondělí 26. září 2011

My Vás naučíme....


26.9. (pondělí)

                Tak koeficient pobírání při přednáškách stále klesá. No je fakt, že za to asi můžou témata dnešních přednášek, ale i tak to není nic povzbuzujícího.  Na první přednášce se braly způsoby restaurování fresek- teda myslíme si to… Bohužel přednášející to všechno říkal spatra- žádný obrázky nebo tak a do toho ty odborný názvy… A druhá přednáška Kulturologie, což je vlastně psychologie a filozofie v jednom- to nechápu ani v češtině. Ale paní přednášející viděla, jak jsme marný, tak mluvila fakt pomalu a celkem srozumitelně, takže jsem si aspoň většinu neznámejch slov stihla zapsat, jen teda nevim, kdo je za mě bude dohledávat ve slovníku… (to je tady na tom největší zlo- v česku by mě opravdu nenapadlo každou přednášku podrobně procházet a řešit, co tím chtěl vlastně básník říci).
                Odpoledne pak jedinej předmět, kde jsem pobírala všechno a kupodivu mě fakt bavil- ruština (kdo by to byl řekl do předmětu, za kterej nic nedostaneme a ještě kvůli němu musíme podstupovat autobusové martyrium). Jen si nejsem úplně jistá, jestli budu tohohle nadšení schopná i v pátek v 8:30 (což znamená vstávání v 6:15), na kdy mám vyšla druhá hodina.
Aduš taky konečně dostala propustku do bazénu a hned začala vyhrožovat, jak pilně ji budeme využívat- no já bych nejdřív ozkoušela teplotu vody a funkčnost sušáků na vlasy a až pak dělala nějaký závěry.
             A nejvtipnější zpráva dne- vypadá to, že ani mě učitelství nemine (a to jsem se snažila vzdorovat:-)), protože nás dneska poprosili, jestli bychom místní nadšence nemohly učit češtinu. Jestli se tohle dozví některá z mých učitelek češtiny, tak se bude obracet v hrobě, i když jsou všechny ještě naživu... Navíc za to dostanem i nějaký skromný peníz- když se to ale vyváží dobou strávenou v autobuse, tak budem asi tak na nule :-). Budou to úplný začátečníci, takže doufám, že to nadšení nepředstíraj, pač se jim rozhodně bude hodit. Sejít se s nima máme v pondělí, tak uvidíme, jestli je to do tý doby nepřejde.
                Bohužel, se všemi jazykozpytnými předměty to vypadá na školu i v sobotu a ani přes tejden to nebude pro slabší povahy…a to jsem si naivně myslela, že tady třeba poznáme, co je to spánek…  :-)


neděle 25. září 2011

Trocha kultury


23.9. (pátek)

                Tak porozumění dnešní přednášce o umění na Sibiři asi tak 40% a to jsme na to byly dvě…Myslím, že přednášející musela ve slovníku schválně najít ty nejdelší  ruský slova- z projektoru jsem to nestíhala ani číst natož to opsat :-) Navíc za náma ještě nehorázně popotahoval jeden kluk, takže jsem ještě po očku sledovala Aduš, abych jí když tak zastavila v pokusu vrazit mu propisku do oka. Rozhodně totiž vypadala, že o tom vážně uvažuje.  Ne že by to byl špatnej nápad, ale ruský vězení by nám za to asi nestálo… :-)
                Na ateliérech jsme se dozvěděly, že se v návrhu můžeme klidně odvázat a navrhnout něco hypermoderního. To jsme moc nepochopily, vzhledem k těm hrůzám, co tu pořád stavěj… Tak nám Timotej vysvětlil, že architekti by stavěli moderně, ale pak přijde investor a nechá si celou stavbu obložit kachlíkama, pač je to nejlevnější. Nehrozí ani to, že by si zkazil jméno tou architektonickou děsivostí, protože to tak dělaj všichni- krize. A co teprv u rekonstrukcí…Tam se kachlíčkuje prý proto, že to pak jednoduše půjde sundat a udělat pořádně, až na to budou peníze- asi tak za milion let…
                Po hodině nás ještě odchytla Olja s tím, že je naplánovaná třídní párty v areálu zdejšího letního tábora a jestli nepojedme taky. Akce bude ze středy na čtvrtek, protože náš kruh má ve čtvrtek volno. My tam sice máme sochařství, ale to nějak pořešíme, protože udržovat dobrý vztahy v kruhu- to je základ :-)

Poznámky a objevy:
- v některých situacích se projevuje, že Krasnojarsk je naplno v Asii. Lidi tady totiž rozhodně nepoužívají kapesníky, takže radši vydrží celý den popotahovat. Já jsem se to naučila poměrně rychle ignorovat, ale v Aduš to rozhodně probouzí vražedné a dávicí reflexy. Nejhorší na tom je, že jim samozřejmě ani nemůžeme nic říct- vlastně můžeme bejt rády, že nás ještě nikdo nesjel za smrkání do kapesníku, i když se vždycky všichni spolehlivě otočej a koukaj na nás jako na blázny. Jo a sehnat papírové kapesníky taky není kdovíjak snadný, ještě že je mají v supermarketu- myslím, že jsme jediný, kdo si je tam kdy koupil :-)
- kachlíky na domech jsou humus, ale proč je tam nedat, když jsou nejlevnější…

24.9. (sobota)

                Dnes se chystáme na výstavu nejznámějšího Krasnojarského malíře- Andreje Pozdějeva, na kterou nás ve čtvrtek pozvala ta hodná security bábuška. Trochu jsme sice nevěděly, jestli k tomu měla pravomoc, ale ukázalo se, že očividně ano. Všichni nás mile zvali dovnitř, jen jsme se objevily na scéně :-) Výstava se jmenovala Květy a všechny obrazy je také nečekaně zobrazovaly, protože to bylo Pozdějevovo oblíbené téma. Musím říct, že obrázky byly super- naším favoritem se staly bílé tulipány na žlutém podkladu, ale ani přes usilovné hledání jsem na internetu nikde nenašla fotku toho obrazu- asi se tam budu muset vrátit a vyfotit si ho. Takže jen pár fotek pro ilustraci- nejsou moje, takže do fotogalerie to nedotáhnou :-)

Kus pozvánky (já sem si tam teda prachsprostě ukradla celou .
:-))

Sám pan umělec- Autoportrét


Poslední mimotématcký, ale nedejteto sem, když je na obraze Krasnojarsk 
A zde už ukázka kytic, bokužel nejlepší tulipány a "masožravku" jsem nesehnala...



Na konci vernisáže jsme ještě obdržely dotazník, který měl jistit, jak se nám líbí galerie a vše, co k ní patří…no to zas byly odpovědi hodný žáků první třídy…ale paní vypadala nadšeně, že jsme to zvládly, a celou dobu po nás spiklenecky pokukovala. Na to, z které jsme země se ale nezeptala- možná jí to došlo z koncovky mailu, který jsme jí tam nechali, aby nám mohli posílat program :-)

25.9. (neděle)

                Poflakování a dělání do školy, takže nic zajímavýho… J

2 várka

Místní "paneláky" z cihel- tohle je jen zlomek sídliště, ale přijde mi to sympatičtější než beton...jen nevim, jak to maj zateplený, obávám se, že nijak...

 Koně a poníky v místním provozu potkáváme kupodivu celkem často, nejspíš jezděj ze štace, kde vozej malý děti, ale kde tady v tý džungli bydlej, to netušim...

Zamčeno...je to občerstvovací boudička v Bobrovým logu a ty vrátka jsou mi asi po kolena, takže zámek to rozhodně spasí :-)

Ne, strom se kácet nebude, ani když je suchej...

Lehce hororovej traktor

Tak jo- hezká stará zděná stavba a Rusové udělaj co? Ano, daj tam vtipnejch 5cm tepelky (Hájka by trefilo) a švihnou přes to ty strašlivý socialistický obkladačky...Chtěla jsem se Timoteje (učitel na ateliéry) zeptat, proč to dělaj, ale nevěděla jsem , jak se řekne obklad, takže jsem se mu to snažila popsat- Timotej jen chápavě pokýval hlavou a tužkou mi na výkres napsal "divoký kapitalismus" :-) Takže asi tak... Je to prej nejlevnější způsob, jak opravit barák a navíc se to dá sundat, takže jestli někdy budou prachy, tak to sundaj a daj tam nějakej normální povrch...jo proč to dělat jednoduše, když to jde složitě :-)

Září

Charakter nové země se prý nejlépe pozná podle kvality piva :-)

U hlavní fontány Krasnojarsku

Je to trochu proutník- balí slečny na lavičkách...

... a úspěšně- dopracoval to až do hospody :-)

S Jenisejem- byla to docela vejška, takže se úzkostlivě držel bříškem mojí ruky :-D

 Naštestí se Kuky vždycky nakonec vrací ke mě :-)



sobota 24. září 2011

Bienále umělců

Tento týden ještě pořád bylo na kraťasy

Bohužel hezké počasí znamená i "hmatatelný" smrádek- stožár uprostřed je smradoměrka- dokud je alespoň trochu vidět, tak to ještě jde :-)

Něco málo z bienále: Triumfální oblouk- při stavbě mohli návštěvníci pomáhát se stavbou i probouráváním

Budoucnost... a ještě ty paneláky v pozadí :-)

Heslo k této instalaci: Současnost- to je budoucnost z minulost 


Domeček ještě jednou



Škoda, že jsme popisky našly jen u dvou výtvorů- zajímalo by mě, co tímhle chtěl autor říci...


Do nekonečna je to coby kamenem dohodil...

"Nekonečný" přechod...no já si teda myslím, že konec přijde celkem brzo...


 Jo, slepci maj taky právo vědět, o co jde (tady to moc nevyzní, ale ty písmenka maj asi dva metry a jsou šest metrů nad zemí) :-)

Jedna matrjoška pro ségru- ta je, viď? :-)

Nábřeží


Budova říčního přístavu

Parkoviště :-)

Jedna z větších loďek

Trochu chlupatější Kryšpín- tady se tváří nenápadně, ale byl to stejnej obejda jako ten náš :-)

Pivo na prosluněném nábřeží- nejspíš poslední taková fotka- od pátku tu prej bude podzim...



pátek 23. září 2011

My a vzorná reprezentace...

21.9. (středa)

                Tak dneska jsme rozhodně vzorně reprezentovaly… První hodina koloristiky byla opravdu vtipná. Koloristika je nauka o barvách, jejich míchání a působení na člověka. Předmět samotnej se tváří jako normální výtvarka, ale jde v něm spíš o namíchání správných odstínů barev než o tvar předmětů. Dnešní úkol byl namalovat zátiší- nejdřív černobíle abychom ukázali, kde je světlo a stín a pak barevně. Použít se měly jen čtverečky nebo obdélníky, takže výslednej obraz vypadal jako opravdu hodně nekvalitní počítačovej obrázek :-). No každopádně pořád šlo v první řadě o namíchání správného odstínu a to byl fakt mazec. Jak se ze základních barev namíchá milion (přesných) odstínů, to jsem zkoušela tak možná na základce, a podle toho to taky vypadalo. Takže mezi mnou a Aduš celou dobu probíhala konverzace typu „Jak si namíchala tuhle barvu? Nevim, náhodou…Aha…“ „Nesnáším lahve, maj úplně blbou barvu,“ „Vyschla nám fialová, takže já končím, dvě tuny fialový kvůli tomu fialovýmu přehozu míchat nebudu“ a podobně. No a nejlepší na tom bylo, že ten předmět máme s druhákama (asi o tři roky mladší jak my). Jenže oni ten předmět maj už druhej rok, takže na nás koukaly jak na největší lamy. Když ale zjistili, že jsme z Čech, tak se sice stále bavili naší marnou snahou, ale už to ani nebyly moc škodolibý úsměvy :-) Zároveň s náma vedli konverzaci, takže jsme se mezi snahou namíchat okurkově zelenou ještě snažily odpovídaly na dotazy, jestli u nás taky známe Mc‘Donald a podobně. Zjišťuju, že v Rusku dostává dělání dvou více věcí najednou zcela jinej rozměr.
              


22.9. (čtvrtek)

                Opět vzorná reprezentace…První hodina sochařství. Pro jistotu od osmi ráno (po čtyřech hodinách spánku, protože choďte si spát brzo, když vaši „kamarádi“ dlabou na časovej posun a komunikovat začínaj ve tři ráno…). S panem sochařem jsme naštěstí už mluvily předtím, takže ho nepřekvapilo, jak na tom jsme :-).  Úkolem předmětu je navrhnout abstraktní sochu před náš kampus- nejdřív nakreslit, pak vymodelovat z plastelíny a nakonec ve fotoshopu zasadit před školu…No myslím, že fotoshop zvládneme líp jak místní, ale co se toho modelování týče… Obzvlášť potom, co jsme viděly fakt vymazlený práce předchozího ročníku…No prostě úlet. No ale na první hodině jsme si jen měly načrtnout, co bychom asi tak chtěly dělat- naštěstí se nám vyučujícího podařilo přesvědčit, že takhle náhle asi inspirace nepřijde a že mu to do příště přineseme, jinak bych tam vymýšlela téma ještě teďka… Pan sochař je sympaťák. Taky nás poslal na svoji výstavu do města, ať prej nabíráme uměleckou inspiraci :-)
Tak jsme se sbalily a šly (poznámka pro příště- rozhodně je lepší si trochu zajít a nechat tu kilovou hroudu plastelíny na koleji, než se s ní celý odpoledne vláčet v kabelce…). Po cestě ke galerii jsme šly kolem kostela a nedalo nám to, abychom nenakoukly dovnitř. Nejdřív to vypadalo, že budeme mít smůlu, protože jsme neměly šátek a bez něj ženy do kostela nesmí (nebo je to alespoň hodně nevhodný), já jsme nakonec objevila šálu v kabelce (pod plastelínou samozřejmě), ale Aduš musela vzít za vděk erárním šátkem- no do toho bych asi nešla, ale Aduš se zatím nedrbe, tak snad dobrý. Kostel byl ale vevnitř moc pěkný a lidí, co přišli zapálit svíčku a postěžovat si, bylo překvapivě taky celkem dost.
Ukázalo se, že pan sochař je i pan malíř a výstava se nám opravdu moc líbila. Navíc tam byla hrozně sympatická security bábuška (kupodivu i něco takového je možné), řekla nám něco o výstavě, a když viděla náš zájem (a taky to, že jsme z ciziny samozřejmě), tak nás pozvala na vernisáž následující výstavy, která bude v sobotu. Tak to jsem zvědavá, jak to dopadne. Na internetu jsme se dočetly, že půjde o výstavu jednoho z nejznámějších krasnojarských umělců Andreje Pozdějeva (Má tady v Krasnojarsku i sochu- ten pán s deštníkem, u kterého jsme se fotily, takže seznámení už vlastně proběhlo :-))
Po prohlídce výstavy jsme ještě zamířily k bienále umělců na nábřeží, na které nás taky upozornil pan sochař. Vlastně už jsme jeho část viděly (malý domek v dřevěné kleci alá Rejniš), když jsme si procházely centrum, jen jsme si to neuvědomily, protože jsme budovu, kolem které se exponáty rozprostírají, neobešly celou. Vystavená díla nás pobavila- od nápisu FUTURE ze starých beden a ještě před starými paneláky až po přechod do nekonečna (vzdálenost 459 M- težko říct jestli mil nebo metrů :-)).
Po cestě zpět jsme ještě zalezly do knihkupectví a papírnictví v jednom, protože Aduš shání penál. Ten jsme sice nesehnaly, zato jsme zkysly u knih- myslím, že kompletní vydání Гарри Поттер [garri potter] v ruštině musím mít :-).
Nakonec jsme ještě prošly celé nábřeží, to se nám totiž zatím ještě nepovedlo, a skončily na zahrádce u piva. Tady zela prázdnotou, přitom lidí kolem chodilo dost a bylo nádherně. To v Česku by si nebylo kam sednout. To je asi jediná výhoda toho, že zdejší vůbec nechoděj do hospod- vždycky je spousta volnýho místa :-).

Poznámky a objevy:
- i pro  mladší lidi je tu celkem běžné zastavit se po cestě za nákupy v kostele (na hlavní třídě), prostě zajdete dovnitř (ženy z kabelek nebo kapes vytáhnou šátek, pro zapomětlivé jich je tu pár erárních), pomodlíte se ke svatému, jehož pomoc by se vám zrovna šikla, zapálíte svíčku a jdete si dál za nákupy. To je docela sympatický :-).
- dostávaj mě ruský přepisy cizích (obzvláště pak amerických) jmen…v podstatě jen kvůli tomu si vždycky beru program kina, protože jména jako Брюс Уиллис [Brjus Uillis], Одри Хепберн [Odri Chepbern], Эштон Катчер [Ešton Katčer], Хью Грант [Chju Grant] a podobně, to mě dostává do kolen :-)

středa 21. září 2011

Tak už prý doopravdy škola...


19.9. (pondělí)

                Tak už bez legrace začíná škola. Od desíti dvouhodinová přednáška o rekonstrukcích staveb (ve skutečnosti slabá půlhodina), pak další dvouhodinovka syntézy v architektuře (ve skutečnosti mimořádná přednáška o americkém urbanismu- nečekaně v angličtině od Američana s překladem do ruštiny), odpoledne ruština, kde se mělo konečně domluvit, kdy na ni teda budeme chodit (ve skutečnosti se dohodlo velký kulový). Každý den vás tady zkrátka čeká spousta překvápek a nic není tak, jak se zdá :-). Ale je pravda, že až na tu ruštinu to byly celkem prima překvápka- třeba na urbanismu jsem poprvý tady na škole rozuměla úplně všemu, vzhledem k tomu, že pán mluvil anglicky :-)         
                Na ruštinu máme sympatickou slečnu a včera proběhlo spíš jen seznámení a otestování našich jazykových zkušeností- losovaly jsme obrázky a měli popsat, jak se vztahujou k Rusku- Aduš nejenže podváděla a předem si všechny obrázky prohlídla, ale ještě měla takovou kliku, že si vždycky vytáhla nějakou přírodu, která se dala hezky popsat, zatímco já sem tahala samý ruský stavby (ani jednu sem neznala) a osobnosti-Putina jsem dala, ale i tak si paní musela myslet, že sem ignorant :-).
                Další strašlivá jízda přes město v hrozným vedru- doufám, že se nám to povede ukecat tak, abychom měly obě lekce ruštiny hned za sebou- sice to bude míň efektivní a představa ruský čtyřhodinovky je taky trochu děsivá, ale ta doprava se fakt nedá…

Poznámky a objevy:
- po značně namáhavém procesu sice už rozvrh máme, ale ani to nic nemění na faktu, že nevíme, co přijde…je to ale zjevně zcela normální jev, protože i zdejší studenti jsou vždy překvapeni a nevarováni stejně jako my :-)
- tušila jsem, že na Sibiři to s počasím bude drsný, ale že tu budu chcípat vedrem, to mě teda nenapadlo...Na netu sice píšou 23°C, ale to je nejspíš teplota vody v Jeniseji… No dobrá, venku to ještě tak hrozný není, ale na koleji máme asi milion stupňů, pač máme okna na jih a prosklená lodžie tomu přidává další grády. V noci pro jistotu přitápěj, aby nám náhodou nebyla zima a mít otevřený okno se nedá, protože stavba tu jede i přes noc a ty zmetci stavařský si na dvě ráno schovávaj zarážení pilotů nebo mlácení kladivem do železných trubek- obzvlášť v sobotu nad ránem to potěší.

20.9. (úterý)

                V jedenáct jdeme na sjednanou schůzku se Slabuchou- jestli tam opět nebude, jsme odhodlány proklít ho na tři generace dopředu. Naštěstí se ale uráčil… Potřebujeme totiž vědět, kolik kreditů nakonec po všech rozvrhových úpravách dostaneme. Potřebuju jich třicet (bez čtyř za ruštinu, protože tu mi na škole neuznaj). Všichni se pořád tvářej, že se to nějak pořeší v budoucnu, ale my bychom rozhodně spaly klidněji, kdybychom to věděly jistě a Aduš to navíc potřebuje poslat do školy. K našemu nesmírnému překvapení ale Slabucha bez přemlouvání opravdu přešel k činu a kredity tam nějak nasekal, sečet a když jsme řekly, že nám nějaký chyběj, tak je tam prostě dopsal- to je fakt systém :-). No ale klidnej spánek zajištěn. 34 kreditů za semestr bude můj rekord…
                Ve dvanáct měly následovat ještě ateliéry, jenže díky chaosu během minulého týdne naše příprava nedopadla úplně akčně, takže radši zůstáváme doma a pracujem na nich. Beztak je to tu normální, jen my jsme divný, že na všechny ateliéry chodíme :-)
                Odpoledne ještě vyrážíme na umělecké nákupy s Věrkou. Barvy, štětce, velký čtvrtky a modelín (která až nepříjemně připomíná semtex...) :-)  Vypáda to, že jsme sem přijely studovat na malíře :-)


Poznámky a objevy:
- na SibGau nemaj kreditovej systém, takže kredity přidělujou podle počtu hodin v týdnu a ne náročnosti jako u nás, takže za malování a sochařství dostaneme dvakrát víc kreditů než za syntézu v architektuře nebo rekonstrukce budov… fakt vtipný.
- že je v celým Krasnojarsku jenom jedno specializovaný papírnictví, to už jsem psala, ale že v něm maj vpodstatě horší výběr než v našem průměrným hradeckým Kooh-i-nooru, to se fakt nedá. Například očividně znaj jen jeden druh čtvrtky- takovou tu úchylnou hladkou, na kterou se prostě nedá malovat. A taky maj všechno hrozně drahý. No Věrka říkala, že když byla v česku, tak tam papírnictví vpodstatě vykoupila a poslala si to poštou do Ruska, protože se jí to stále ještě vyplatilo a tak príma věci tu prostě nesežene…