14.9. (středa)
Orientační týden v plném proudu. Dnes jdeme do muzea Vasilije Ivanoviče Surikova. Známého ruského malíře, který pocházel z Krasnojarsku. Muzeum je v jeho domě (s původním vybavením, a některými jeho obrazy)- je to hrstka dřevěných domků uprostřed rušného centra města. Taková oázka klidu. Ilja si hezky připravil ke všemu komentář- vydalo to asi na deset stran, ale o umělcově životě už teď víme všechno. Teda já, Áďa měla s angličtinou opět smůlu.
K výpravě se dnes připojil i Max z Kazachstánu. Jakmile zjistil, že jsme Češky, tak už jsme se ho nezbavily a znova si vyslechly, jak je Česko super a jak by se sem chtěl přestěhovat, i když tu byl jen pět dní a to ještě na konferenci, takže z krás české země toho nejspíš moc neviděl :-).
Po muzeu se vedení ujali Maďaři s tím, že se jde na jídlo. Nevím, jak se restaurace jmenovala, ale vařej v ní typická ruská jídla a za celkem normální ceny. Palačinky se sgušenkom (prostě pikao do kafe) nebo pelmeně se smetanou byly famózní. Také se tam konečně rozběhla první pořádná multikulturní debata. Rozhodně jsme se dobře bavili (a s námi nejspíš i celá restaurace- tolik cizinců tam podle mě nikdy neměli :-)).
Poznámky a objevy:
- Slovní zásobu rozšiřujeme i o kazachštinu: rachmet= děkuji, ó ká s žok= není zač, salem= ahoj (když jsem Maxovi říkala, že se naše černá kočka jmenuje Salem, tak moc nechápal- asi mu čarodějnice nic neříkaj :-))
15.9. (čtvrtek)
Využíváme srazu na náměstí u mostu a přijíždíme dřív, abychom konečně přešly most i po svých a ne jenom v autobusu. Až na věčný smog nad městem je krásně, takže fotíme co to dá a Aduš dokonce stopuje, za jak dlouho se takový Jenisej přejde- vyšlo to na 30 minut, takže bez focení tak 25 a bez ostrova 20- i tak je to docela štreka. Aduš to z mapy odhadla na 2,5 km, ale nevím, jak moc se tady těm mapám a obzvlášť měřítku dá věřit :-). Taky jsme na mostě potkaly paní na poníkovi. V tomhle provozu to fakt nepobírám a ani netuším, kam mohla jet, když na obou stranách je jen dopravní džungle…
Pěšky jsme se tedy dopravily na Predmostnuju plošaď a odtud se pokračuje autobusem do fan parku Bobrový log (Bobří rokle). Maj tu všechno, co byste od takovýhohle zařízení čekali- bobovou dráhu, zorbing, lanáč, lezeckou stěnu, bazén (s umělejma barevnejma palmama) a lanovku, protože v zimě se tu lyžuje. My jsme jen vyjeli lanovkou nahoru, tam se chvíli kochali burundukama a výhledem na město a zase hurá dolů. Ostatní jsou totiž ještě větší lemry než já (ano, vím, že je to neuvěřitelné, ale je to tak), takže odmítaj kamkoli chodit pěšky. Dokonce dneska odhlasovali, že se v pátek nejde do Zoo, protože to znamená moc pohybu- mě fakt trefí…
16.9. (pátek)
Tak zoo teda nedopadla, takže místo toho škola- jupí… Přednáška o Sibiřském umění ale byla nakonec celkem fajn a na ateliérech na nás taky byli hodný. Navíc jsme se dostali do školního archivu architektonických památek. Měli jste vidět Adéliny rozsvícený očička, když slečna řekla, že se můžeme kdykoliv zastavit a prohrabat si ho.
Večer vyrážíme do hospody. Spunktoval to Max, protože kromě nás tu taky nemá žádný kamarády…docela tomu rozumím. Poslouchat celej večer, jakej je pán světa, to se vážně nedalo. Ale hrála tam celkem dobrá muzika a slečna i pán překvapivě zpívali na živo- vůbec nebylo poznat, že to není studiové nahrávka. Takže nakonec došlo i na tanec. Domů jsme musely vyrazit už před jedenáctou, aby nás kolejní security bábuška pustila dovnitř.
Poznámky a objevy:
- podezíráme místní, že do piva přidávaj minimálně vodku, protože už po třetím pivu jsem usoudila, že mám dost a to jsem mezitím dost tancovala…tak nevim…
- v noci tu funguje stopování linkových autobusů, díky tomu jsme včera chytly autobus a nemusely půl hodiny čekat na zastávce :-)
- na koleje se člověk musí dostavit nejpozději ve dvanáct večer (±5minut), jinak má smolíka- security bábuška tam sice sedí celou noc, ale nepustí vás ven ani dovnitř- v praxi jsme to teda ještě nezkoušely, ale přijde mi fakt vtipný takhle hlídat dospělý lidi… Uvidíme, jestli se to nedá nějak obejít, protože odcházet ze všech akcí v jedenáct je trochu pod úroveň :-)
17.9. (sobota)
Výlet na přehradu v Divnogorsku (není to od slova divný, ale div- takže nádherný hory (skály)). Ráno jsme se musely dokodrcat do SibGAU, protože nás odtamtud ruští studenti vezli auty. Na mapě to vypadalo blízko, ale ve skutečnosti to mohlo být tak 40km. Jízda v autě s volantem na špatné straně je rozhodně zvláštní, a když mezitím Aňa ještě telefonovala, protože si nezjistila cestu předem a musel pořád volat, kam má jet, došlo i na trochu strachu. Naštěstí to na zadním sedadle ještě nebylo tak hrozný.
První zastávka byla na vyhlídce u pomníku „Car Ryba“ věnovanému Viktoru Astafjevovi. No byl to solidní jeseter :-) Samotná vyhlídka na řeku z výšky byla opravdu super, obzvlášť Maďaři byli unešeni.
Pak už se pokračovalo přímo pod přehradu. Ano pod, nahoru jsme se totiž nedostali- přehrada samotná asi byla nějak hlídaná a nahoru se autem nedalo a pěšky by Maďaři nešli (no…já bych taky nebyla štěstím bez sebe, ale asi by mi to za tu námahu stálo). Zůstali jsme tedy pod přehradou, ale i tak to bylo dost monumentální… Všichni si museli hodit do vody kámen pro štěstí- trochu se to zvrhlo v zápolení kdo dohodí nejdál co největším kamenem- no prostě jak malý... Bylo opravdu krásně a voda byla průzračná, takže mě napadlo, že bych si smočila aspoň nohy. No naštěstí mě napadlo smočit nejdřív ruku, takže mě tyhle blbý nápady zase rychle přešly :-)
Na zpáteční cestě nás Aňa vysazuje na Predmostnoj plošadi, a protože je ještě líp než ve čtvrtek (míň smogu), nedá nám to a posilněny kebabem z místního stánku jdeme znovu přes most pěšky.
Poznámky a objevy:
- čím je větší teplo, tím brutálnější je smog nad městem- vždyckky mi přišlo, že by to mělo bejt naopak… každopádně jsem na to zvědavá v zimě, až lidi začnou topit a přilejvat do benzínu kdovíco, aby jim nezmrznul v nádrži…
- sobota je v Rusku den svateb a když k tomu ještě přidáte babí léto…o nevěsty jsme zakopávali na každým rohu :-)
18.9. (neděle)
Dneska konečně bude správný program- jde se grilovat do Akademgorodku (část města na vysokém břehu nad řekou). A co jiného by se tu mohlo grilovat, než šašliky. Kluci nakoupili a naložili maso, takže my jen dorazíme a sníme jim to. Poprvé se taky na sraz nemusíme kodrcat kdoví kam, protože Akademgorodok je jen kousek od nás- asi tak 2km pěšky lesem. I toho jsme ale ušetřeny, protože nás sveze Ivan autem )za to má rozhodně kladný body). Jo, dneska už jsme měla vážně strach, protože nečinně sedět jako spolujezdec ne místě, kde je normálně volant…Naštěstí jsme jeli jen zmíněným lesem a ne centrem- to bych asi nerozdejchala. Ostatní dorazili autobusem od SibGAU (muhehe). Ukázalo se, že nejdeme grilovat k nikomu na chatu, jak jsme si nejdříve myslely, ale na terasy nad řekou. Krásný výhled, počasí na kraťasy (to jsme podcenily a bylo nám docela vedýrko), vynikající šašliky, pivo, parta správnejch lidí a nakonec i vtipné hry a západ slunce…no prostě povedený závěr týdne.
Poznámky a objevy:
- jakmile se udělá jen trochu hezky, Rusové vyrážej „šašlikovat“ do přírody. A to doslovně- vyberou si místo v lese nebo na louce, rozdělaj grilík a jedou…nechápu, že to tu ještě nelehlo popelem…
- pro ty, co tápou- šašliky jsou v podstatě špízy. Maso se na noc naloží do marinády (každej má svůj vlastní nebo rodinnej recept samozřejmě) a na špízu se griluje spolu se zeleninou nebo se zelenina přikusuje čerstvá…každopádně na mase se nešetří, takže mňamka…
Žádné komentáře:
Okomentovat