pátek 23. září 2011

My a vzorná reprezentace...

21.9. (středa)

                Tak dneska jsme rozhodně vzorně reprezentovaly… První hodina koloristiky byla opravdu vtipná. Koloristika je nauka o barvách, jejich míchání a působení na člověka. Předmět samotnej se tváří jako normální výtvarka, ale jde v něm spíš o namíchání správných odstínů barev než o tvar předmětů. Dnešní úkol byl namalovat zátiší- nejdřív černobíle abychom ukázali, kde je světlo a stín a pak barevně. Použít se měly jen čtverečky nebo obdélníky, takže výslednej obraz vypadal jako opravdu hodně nekvalitní počítačovej obrázek :-). No každopádně pořád šlo v první řadě o namíchání správného odstínu a to byl fakt mazec. Jak se ze základních barev namíchá milion (přesných) odstínů, to jsem zkoušela tak možná na základce, a podle toho to taky vypadalo. Takže mezi mnou a Aduš celou dobu probíhala konverzace typu „Jak si namíchala tuhle barvu? Nevim, náhodou…Aha…“ „Nesnáším lahve, maj úplně blbou barvu,“ „Vyschla nám fialová, takže já končím, dvě tuny fialový kvůli tomu fialovýmu přehozu míchat nebudu“ a podobně. No a nejlepší na tom bylo, že ten předmět máme s druhákama (asi o tři roky mladší jak my). Jenže oni ten předmět maj už druhej rok, takže na nás koukaly jak na největší lamy. Když ale zjistili, že jsme z Čech, tak se sice stále bavili naší marnou snahou, ale už to ani nebyly moc škodolibý úsměvy :-) Zároveň s náma vedli konverzaci, takže jsme se mezi snahou namíchat okurkově zelenou ještě snažily odpovídaly na dotazy, jestli u nás taky známe Mc‘Donald a podobně. Zjišťuju, že v Rusku dostává dělání dvou více věcí najednou zcela jinej rozměr.
              


22.9. (čtvrtek)

                Opět vzorná reprezentace…První hodina sochařství. Pro jistotu od osmi ráno (po čtyřech hodinách spánku, protože choďte si spát brzo, když vaši „kamarádi“ dlabou na časovej posun a komunikovat začínaj ve tři ráno…). S panem sochařem jsme naštěstí už mluvily předtím, takže ho nepřekvapilo, jak na tom jsme :-).  Úkolem předmětu je navrhnout abstraktní sochu před náš kampus- nejdřív nakreslit, pak vymodelovat z plastelíny a nakonec ve fotoshopu zasadit před školu…No myslím, že fotoshop zvládneme líp jak místní, ale co se toho modelování týče… Obzvlášť potom, co jsme viděly fakt vymazlený práce předchozího ročníku…No prostě úlet. No ale na první hodině jsme si jen měly načrtnout, co bychom asi tak chtěly dělat- naštěstí se nám vyučujícího podařilo přesvědčit, že takhle náhle asi inspirace nepřijde a že mu to do příště přineseme, jinak bych tam vymýšlela téma ještě teďka… Pan sochař je sympaťák. Taky nás poslal na svoji výstavu do města, ať prej nabíráme uměleckou inspiraci :-)
Tak jsme se sbalily a šly (poznámka pro příště- rozhodně je lepší si trochu zajít a nechat tu kilovou hroudu plastelíny na koleji, než se s ní celý odpoledne vláčet v kabelce…). Po cestě ke galerii jsme šly kolem kostela a nedalo nám to, abychom nenakoukly dovnitř. Nejdřív to vypadalo, že budeme mít smůlu, protože jsme neměly šátek a bez něj ženy do kostela nesmí (nebo je to alespoň hodně nevhodný), já jsme nakonec objevila šálu v kabelce (pod plastelínou samozřejmě), ale Aduš musela vzít za vděk erárním šátkem- no do toho bych asi nešla, ale Aduš se zatím nedrbe, tak snad dobrý. Kostel byl ale vevnitř moc pěkný a lidí, co přišli zapálit svíčku a postěžovat si, bylo překvapivě taky celkem dost.
Ukázalo se, že pan sochař je i pan malíř a výstava se nám opravdu moc líbila. Navíc tam byla hrozně sympatická security bábuška (kupodivu i něco takového je možné), řekla nám něco o výstavě, a když viděla náš zájem (a taky to, že jsme z ciziny samozřejmě), tak nás pozvala na vernisáž následující výstavy, která bude v sobotu. Tak to jsem zvědavá, jak to dopadne. Na internetu jsme se dočetly, že půjde o výstavu jednoho z nejznámějších krasnojarských umělců Andreje Pozdějeva (Má tady v Krasnojarsku i sochu- ten pán s deštníkem, u kterého jsme se fotily, takže seznámení už vlastně proběhlo :-))
Po prohlídce výstavy jsme ještě zamířily k bienále umělců na nábřeží, na které nás taky upozornil pan sochař. Vlastně už jsme jeho část viděly (malý domek v dřevěné kleci alá Rejniš), když jsme si procházely centrum, jen jsme si to neuvědomily, protože jsme budovu, kolem které se exponáty rozprostírají, neobešly celou. Vystavená díla nás pobavila- od nápisu FUTURE ze starých beden a ještě před starými paneláky až po přechod do nekonečna (vzdálenost 459 M- težko říct jestli mil nebo metrů :-)).
Po cestě zpět jsme ještě zalezly do knihkupectví a papírnictví v jednom, protože Aduš shání penál. Ten jsme sice nesehnaly, zato jsme zkysly u knih- myslím, že kompletní vydání Гарри Поттер [garri potter] v ruštině musím mít :-).
Nakonec jsme ještě prošly celé nábřeží, to se nám totiž zatím ještě nepovedlo, a skončily na zahrádce u piva. Tady zela prázdnotou, přitom lidí kolem chodilo dost a bylo nádherně. To v Česku by si nebylo kam sednout. To je asi jediná výhoda toho, že zdejší vůbec nechoděj do hospod- vždycky je spousta volnýho místa :-).

Poznámky a objevy:
- i pro  mladší lidi je tu celkem běžné zastavit se po cestě za nákupy v kostele (na hlavní třídě), prostě zajdete dovnitř (ženy z kabelek nebo kapes vytáhnou šátek, pro zapomětlivé jich je tu pár erárních), pomodlíte se ke svatému, jehož pomoc by se vám zrovna šikla, zapálíte svíčku a jdete si dál za nákupy. To je docela sympatický :-).
- dostávaj mě ruský přepisy cizích (obzvláště pak amerických) jmen…v podstatě jen kvůli tomu si vždycky beru program kina, protože jména jako Брюс Уиллис [Brjus Uillis], Одри Хепберн [Odri Chepbern], Эштон Катчер [Ešton Katčer], Хью Грант [Chju Grant] a podobně, to mě dostává do kolen :-)

Žádné komentáře: