13.9. (úterý)
JSEM ADUŠ SLÍBILA OMLUVU NA TITULNÍ STRÁNCE, ALE NENÍ TU RÁMEČEK, TAK ASPOŇ TEDA VELKÝ PÍSMO: VÝRAZ „SECURITY BÁBUŠKA“ VYMYSLELA ADUŠ A NE NIKDO Z MAĎARŮ- TÍMTO SE HLUBOCE OMLUVUJI A SLÍBENÁ KRÁVA BUDE, NEBOJ :-D
Ráno jsme ještě před „orientováním“ zašly do školy pořešit malbu (nebo koloristiku), protože ta v rozvrhu pořád zabírá ne úplně jisté místo. Malíři jsou ale pohodáři, takže nám poradili, ať si vezmem koloristiku, že ta se nám jako architektům bude hodit víc, a pak se ještě zajímali, jak se máme, jak se nám tu líbí a tak. Taky se nám snažili vysvětlit, co budeme potřebovat za pomůcky- popisovat odstíny akvarelových barev v ruštině, to je fakt vyšší dívčí- doufám, že nám pak Věrka helpne… Jen je hloupý, že koloristika je ve středu odpoledne- to jsme si rezervovaly pro ruštinu, takže teď už opravdu nevím, kam ji nacpeme (ono pět hodin v kuse dvakrát v tejdnu není málo…).
Taky jsem ještě potřebovala mluvit se Slabuchou, pač jsem zjistila, že ruština se mi v Česku nezapočítává do kreditů, takže jich vlastně budu muset nasbírat 34, to je fakt peklo, asi do tý školy budu chodit i v noci…No ale Slabucha tam nečekaně nebyl, takže uvidíme, jestli se to ještě někdy vyřeší.
Ve dvanáct jsme měli sraz s ostatními cizinci před muzeem. Pracovně tuto budovu nazýváme Kartágo, protože vypadá jako Egyptský palác (jo, Kartágo asi není moc Egyptský, ale taky je to jen pracovní název :-)). Kupodivu je v něm ale stálá expozice krasnojarského kraje od jeho vývoje až po zvířenu- žádná spojitost s Egyptem. Prohlídka byla prima, průvodkyně mluvila sice hodně rychle, ale zato celkem srozumitelně, takže jsem dost pobrala od ní, ale co si z prohlídky odnesli Maďaři, tak to netuším. Ivan se sice snažil překládat do angličtiny, ale opravdu dost mi to připomnělo naše překladatelské snažení, když jsme na mezinárodním projektu cizincům z češtiny do angličtiny překládali odborné termíny z včelařství, broušení drahých kamenů nebo loutkářství :-). Proto asi taky Maďaři chtěli jít hrát bowling do Planety (asi největší zdejší obchodní centrum), zatímco my si ještě chtěly prohlídnout zbytek, co se do prohlídky nevešel. Takže jsme se rozdělili. Potom, co jsme prolezly všechno (já jsem s Aduš přetrpěla oblečení a kamení, ona se mnou zvířátka), jsme i my nakonec zamířily do Planety, protože Áďa doufala, že tam konečně objeví nějakou tu bundu. Po půlhodině marného čekání na autobus, kterej nám poradila Kaťa, jsme prostě sedli na nějakej, co měl v seznamu zastávek Planetu, a doufaly, že dojedem k správnému cíli. Nakonec to dopadlo a Áďa už má konečně v čem chodit (když paní v obchodě zjistila, že jsme cizinky, tak by nám pravděpodobně snesla i modré z nebe, kdybychom o něj poprosily, ale díky ní teď Aduš nezmrzne). Pak jsme se ještě stavily pro jídlo. A tam jsme narazily na Maďary. Při ohromný rozloze planety pravděpodobnost asi jedna ku tisíci (a to mi Aduš nevěřila, když sem tvrdila, že je tam určitě potkáme):-). Cesta domů proběhla už za tmy. Tentokrát jsme na ten zpropadenej autobus už počkat musely, protože jel až k nám na koleje- naštěstí to trvalo asi „jen“ dvacet minut. Poprvé jsme jely Krasnojarskem v noci a ty umělohmotný barevný stromky v centru fakt svítěj- barevně samozřejmě. Vánoce hadr.
Poznámky a objevy:
- V Krasnojarsku neplatí, že každá autobusová zastávka má originální název (jenom zastávek „škola“ jsme tu potkali asi šest), takže když je sraz někde na zastávce, tak se může klidně stát, že každej čeká někde jinde. Navíc maj ještě veselej tríček, že zastávka se sice nějak oficiálně jmenuje (je to na ní napsané), ale nikdo ji pod tím názvem nezná (ani internet) a i v autobuse samotným ji hlásej pod přezdívkou- to je na zabití…
- že tu pojímaj architekturu trochu jinak, na to už jsme přišly, přesto nás stále dokážou překvapit. Michail nám ukazoval na mapě jeden obchod- nepamatovala jsem si adresu, ale věděla jsem, že je u budovy s opravdu složitým a nezaměnitelným půdorysem a myslela jsem, že to podle toho najdu. No ukázalo se, že ta složitá budova je škola- bohužel si ale v celým Krasnojarsku vystačili s jedním návrhem, takže jich je tu asi padesát- stejný umístění na parcele a samozřejmě stejná orientace ke světovejm stranám…mno příště se asi zeptám na tu adresu…
Žádné komentáře:
Okomentovat