Ateliéry

6.9. (úterý) 

               Tak dnes poprvé na regulérní hodinu a hned zkraje atíky. Slabucha nás dovedl ke třídě a třem vyučujícím vevnitř oznámil, že jsme z Česka a budem chodit k nim. No musím říct, že koukali dost vykuleně. Teda alespoň nejstarší z trojice. Dva zbývající poměrně rychle překonali překvapení a pak už se tvářili celkem přátelsky, takže snad budou fajn. Zbytek třídy po nás pokukoval s neskrývanou zvědavostí, takže když jsme se vydaly k lavicím, všichni si odsouvali věci, abychom si sedli k nim. Nakonec jsme zakotvili u Věrky. K našemu štěstí i překvapení na nás hned vychrlila, že minulý rok byla studovat ona v Česku, a že nám určitě se vším pomůže, pač ví, jaký to je, bejt v cizí zemi. Ostatní se k nám nenápadně shlukli, načež následoval příval jmen- pamatuju si akorát Aňu…no snad si do konce semestru zapamatuju i zbytek :-). Všechny holky ale vypadaly v pohodě a hned se nás ptaly, jestli s náma můžou počítat na různý akce- to bude ještě bžunda. Kluci tam byli dva a radši se schovávali v koutku.  V kruhu jich je prej asi 26, ale většina z nich se nejspíš na první hodině neobjevila. Ti, co mají smysl pro docházku, už sebou měli dokonce i vybranou lokalitu, kterou chtějí zpracovávat. Nám akorát Timotej (jeden z vyučujících- sice vypadá jak zombie, ale jinak se pořád usmívá a je celkem milej) řekl, že si máme pořádně projít centrum a vybrat si jeden „kvartál“ (prostě blok obraničenej ulicemi), který se nám bude líbit, v pátek jim to přinést a nějak se dohodnem, co s tím dál- to sem na to fakt zvědavá…

Takže jsme se po čtvrt hodině zvedly a šly zkoumat město. Věra šla s náma- vzhledem k tomu, že jsou zvyklí všechno skicovat a pak až dělat v počítači, budem asi potřebovat nějaký papíry a papírnictví maj asi jenom jedno a ještě ke všemu zašitý někde v centru, takže průvodce se bude hodit. Řekli jsme jí, že potřebujem tak 20 A3 papírů a 20 puazáků a ona přikývla, že nám je koupí. Mno koupila 20 čtvrtek a 20 nějakých spešl pauzáků, takže to stálo 450 rublů. To teda doufám, že pauzáky jsou hodně spešl a dá se pak sehnat i něco levnějšího (a třeba i blíž u kolejí) jinak budem muset místo do alkoholu a bonbónů vrazit všechny prachy do papíru :-).

Po tomhle zážitku jsme se s náma Věrka rozloučila a my si šly koupit slojky (něco jako štrúdl s rozmanitou slanou náplní), které jsme s chutí snědly v jednom parčíku. Jelikož bylo krásně a nebe bez mráčku, chvíli (asi hodinu) jsme na lavičkách vytuhly a jen sledovaly dění kolem. Pak konečně došlo i na vybírání kvartálu. Mno jeden jako druhej, takže jsme nakonec vybraly dva blízko u sebe a uvidíme, co s tím dál. Aduš byla nejvíc nadšená z malých zdobených dřevěných domků, které se tu hojně krčí mezi paneláky a dalšími městskými budovami. Nejradši by je všechny zrekonstruovala, ale jak jsme slyšely na dnešní hodině- tyhle domky jsou většinou určeny na zboření a místo nich se má postavit něco „cenného“. Ty, který budou mít štěstí, možná přesunou do skanzenu, ale většina to asi nebude. Aduš si nakonec vybrala kvartál bez těchto domků (pač by neměla to srdce je zbořit). Navíc tam má krásnou budovu pošty, kterou si na první pohled zamilovala :-). Já mám kvartál se školkou uprostřed, navíc je tam i dříve zmíněný dřevěný dům s antickými sloupy a pak taky brutální ošklivá budova banky takže uvidíme, co s tím dál…

Cesta zpátky autobusem= absolutní zlo. Nejdřív jsme mrtě dlouho čekaly na zastávce (na špatný- Kaťa nám sice říkala, že naše autobusy stavěj všude na Leninově ulici, ale ne, jezděj jen od půlky) a pak strašně dlouhá cesta z města… Beru zpět prohlášení, že Rusové zvládaj ten chaos na silnicích a volant vpravo. Jen po cestě do centra a z centra jsme potkali asi sedm bouraček (vždycky nečekaně uprostřed křižovatky), takže tempo bylo méně než hlemýždí…navíc je to prej úplně normální- hodiny ruštiny na druhým konci města dostávaj čím dál lepší grády :-).

Poznámky a objevy:

- bejt konduktorem (průvodčím v autobuse) není práce pro každýho- dnes mě úplně ohromilo, když jsem platila třináct rublů padesátkou a paní naslepo šáhla do kapsy, podala mi solidní hrst drobných (rublů a dvourublů) a dál se o mě nezajímala. Když jsem to na koleji přepočítala, tak to bylo fakt přesně, stejně jako v případě Aduš. NECHÁPU! Mě hodnou chvíli trvalo jenom spočítat, kolik mi vlastně měla vrátit :-D