7.9. (středa)
Den začal menšími potížemi s hledáním třídy. Z tvaru A 225 jsme usoudily, že půjde jako u nás o budovu A a druhé patro. Dokonce jsme i počítaly s vtípkem, že jejich druhý patro je u nás první patro. Po objevu dveří s cedulkou 203 jsme myslely, že už to bude hračka. To nás ale přešlo, když číslování skončilo u 209 a pokračovalo od 230… nakonec nezbylo než se zeptat. Dotázaná studentka sice chvíli váhala, ale pak nás zavedla spletí chodeb zpět do hlavního korpusu pod pyramidou s tím, že 225 je posluchárna úplně mimo než ostatní třídy- to jsou fakt fórky. Nakonec to ale bylo v pohodě. Věra Borisovna učící Současné umění je moc milá, když něco nebudem pobírat, tak se prý určitě máme zastavit. Nakonec se ukázalo, že normálně žije v Belgii, kam taky v půlce semestru odjíždí, takže zápočty dostanem už v říjnu a pak bude místo toho následovat úplně jiný předmět- Historie architektury. Tak snad dáme oba :-D.
Po vyučování jsme se šly projít do lesíku za školou. Rusové totiž moc neřešej parky, takže kde můžou, tam maj prostě les. K dalším kolejím je to asi 300 metrů hustolesem (v noci to musí bejt docela stezka odvahy). Vede tam celkem pěkná asfaltová cestička, z níž hojně vyrůstají stromky, které Rusové odmítli porazit.
Poznámky a objevy:
- Rusové hrozně neradi kácej stromy- teda alespoň ty v Krasnojarsku. Například novej blok školy už je naplánovanej dlouho, ale muselo by se kácet, tak z toho asi sejde. A přitom na tom místě je spíš taková houština než les… Navíc nedaleko je brutální průsek lesem, kde vede nová široká silnice (no spíš dálnice) k sportovnímu centru. Takže z toho plyne, že jen prostě nemaj rádi školu :-).
8.9. (čtvrtek)
Venku krásně svítí slunce a je luxusních 22°C. Lepší už to tady nejspíš nikdy nebude, takže vyrážíme na výlet k jezerům na kraji města, které Aduš našla na googlearthu a líbily se jí na fotkách. Jenom najít dopravní spojení nebylo nic snadnýho, protože jízdní řády jako v Praze tu prostě nevedou- a přitom nám by jen stačilo vědět, kterými autobusy jet. Na „mapách.ru“ jsou alespoň zastávky označený spolu s tím, co na nich staví. Takže po půlhodině klikání jsem konečně našla správnou kombinaci autobusů. Trochu mě sice zarazilo, že se zastávka hned u jezer jmenuje Masokombinát, ale tady je možný všechno.
No, autobusem jsme tam opravdu dojely a hned jsme přemýšlely o návratu, pač jezírko se rozprostíralo mezi hlavní výpadovkou, rozpadlýma bytovkama a „satelitním městečkem“ z domků „co dům dal.“ Masokombinát ale podle našeho chyběl. Kde se vzaly ty hezký fotky na netu, težko říct. Kolem sedělo celkem dost rybářů, kteří rozhodně netušili, co si o nás maj myslet (taky by, mě fakt zajímalo, jestli doopravdy jedí to, co chytnou…). Ale zas byla to dlouhá štreka, tak jsme se rozhodly dát tomu šanci a alespoň tu louži obejít. Myslím, že jsme neprohloupily, protože jezírko bylo rozhodně větší, než se na první pohled zdálo a za ním se rozprostíraly louky a kopce s pastvinama. I to samotný jezero bylo nakonec prima. S turistama se tam ale očividně nepočítá- několikrát jsme musely zdolávat vodoteče, kde se něčím jako mostkem opravdu nezabývali- Lada Niva totiž projede všechno :-). Výlet se opravdu povedl, počasí bylo na tílko a výhled trochu kazil jen Krasnojarsk v mlze-smogu.
Po cestě domů ještě zastávka na nákup a pivo na zahrádce v parku. Před naším příchodem celkem zela prázdnotou a paní za pípou taky nevěřícně koukala, že chceme dvě piva, ale náš čin oslovil celkem dost kolemjdoucích, takže za chvíli bylo skoro plno (dokonce kus od nás seděly dvě Rusky, co si taky daly pivo :-)). Pivo značky Baltika sice na první pohled vypadalo podezřele, ale chuťově bylo v normálu. Jediná nevýhoda tak byla cena- 60 rublů (za to už se dá koupit láhev vodky, takže chápu, proč jí místní dávají přednost :-)).
Pak už jen jízda autobusem a úmorné čekání na křižovatce. Normální bouračka by ještě šla, ale míchačka a plná tatrovka… to byla fakt síla. Navíc všichni ostatní (včetně našeho autobsáka) najedou do křižovatky jak se dá, takže pak už nečekaně nikdo nemůže tam ani zpátky a policie se podle mě takovejhlema věcma ani nezabejvá. Nakonec nám proklestila cestu sanitka, jinak bychom tam asi stáli doteď.
Poznámky a objevy:
- Sanitky tady rozhodně nemaj moc velkou přednost, když se dneska jedna snažila projet ucpanou křižovatkou, tak ne že by se ostatní nějak snažili uhnut, ale jeden dement jí tam ještě natruc vjel (přitom si tím fakt nepomoh), takže nakonec museli ostatní vyjet na trávník, aby se to nějak hnulo. No doufám, že tady sanitku nebudu nikdy potřebovat, protože bych se očividně stejně nedočkala…
- krávy jsou tu asi hrozně spořádaný, protože když jsme byly na psatvinách, tak jsme nepotkali ani jeden plot. Jenom různý vodoteče a ty podle stop nedělaj kravám zrovna velký starosti. Nejspíš tu ještě pořád funguje povolání hlídač krav.
- všude v přírodě je tu hroznej nepořádek. Ve městě je to v pohodě, ale jakmile ho člověk opustí, tak hrůza. I na celkem odlehlejch místech se vždycky najde hromada petlahví nebo rozmlácenýho skla. Jsou to dobytci (potřebovali by toho hlídače).
Žádné komentáře:
Okomentovat