pátek 2. září 2011

Akce prvák


31.8. (středa)
Bude internet!! Teda máme ho naslibovanej, takže jestli nebude, tak si to někdo odskáče. S Michailem jsme se sice měli sejít až v jednu v kanceláři, ale v devět patnáct (takže pro nás ještě v noci) se ozvalo nesmělé ťukání na dveře- za nimi Francouz anglicky mluvící (pořád přesně nevím, jak se jmenuje) s provinilým výrazem a vzkazem, že o půle nás Michail vyzvedne a pojedeme si pro registraci s ním na hlavní budovu SibGau, abychom viděly, kde se budou konat hodiny ruštiny. Vzkaz sice měl předat včera, ale přišli s kámošem až nad ránem a nechtěli nás budit a dneska to trochu zaspal- potěší. Francouz rusky mluvící se navíc mezitím stihnul spakovat a navždy zmizet, nejspíš aby se s námi nemusel loučit :-). Takže menší panika a časovej pres, ale dolů jsme se dostaly v celkem obstojném časovém limitu.
Následoval přesun autobusem na SibGau, naštěstí se nemusí přestupovat, ale cesta trvá asi hoďku a půl- už se těším, že to budem muset každej tejden absolvovat nejmíň čtyřikrát, protože hodiny ruštiny budou dvě…No ale alespoň sedíme, takže se to dá. Budovu SibGau každá snadno pozná, pač je před ní vesmírná raketa (či co to je)- to nepřehlídnete. Vevnitř už na nás bylo nachystané cele zahraniční oddělení- asi sedm lidí. Při představování jsme došly k závěru, že všichni jsou stejní koordinátoři, jen se jejich funkce trochu jinak jmenuje. Každopádně nás zavalili všemožnými dotazy od počasí po ubytování, na které jsem odpovídala rusko-anglicky, protože tak kovaná v ruštině ještě nejsem- myslim, že si o mně mysleli svoje. Ale rozhodně chtěli, ať se kdykoli zastavíme s jakýmkoli problémem  (jo, samozřejmě,  máme to za rohem) a nebo jen tak, na pokec- asi aby se měli čím pobavit :-). Nicméně nám dali registraci (opravdu to stihli, takže jsem jim trochu křivdila), prímovní tričko, děsivou  velkou BÍLOU!! kšiltovku, propisku, pohled a samolepku, vše s logem školy (kromě registrace, ta je s logem ruské federace:-)). Dárečky potěšily (teda až na tu kšiltovku- to se fakt nedá).
Další na seznamu bylo pořízení internetu a telefonní simkarty. Ještě že jsme do obchodu přišli jako první- paní rozhodně měla dost času, takže než se všechno vyřídilo, byla za náma solidní fronta.  Ale bod pro ně- měli nabíječku na Nokii s širokým konektorem, takže si třeba konečně budu moct nabít telefon, když už do něj teď mám co dát :-D Konečná cifra za všech pět položek- 1850 s tím, že já měla zaplatit o 150 víc (za tu nabíječku)- takže já 1000 a Aduš 850. Mno paní to počítala asi pět minut a pořád se nemohla dopočítat, kolik jí teda každá máme dát. Já sice taky neumím sčítat a odčítat, ale tohle bylo moc i na mě, hlavně že měla ohromnou kalkulačku :-). Nakonec se ale dopočítala a my mohly jet na kolej ozkoušet, jestli má opravdu cenu jásat. No po chvíli snažení a instalování v ruštině internet opravdu naběhnul- HÁLELUJA. Rychlost sice není omračující a navíc po 300 staženejch megabajtech se to vpodstatě zastaví, ale nic moc lepšího tu asi neseženem. Celé odpoledne tak bylo ve znamení brouzdání po netu, odepisování nervozním příbuzným a kamarádům a tvoření blogu. To jsme si na sebe zas něco vymyslely. Pro nás- bloggerky amatérky- a ještě s tímhle připojením to byl fakt křest ohněm, ale co bychom pro informacechtivé a facebookuprosté kamarády neudělaly. TAK DOUFÁM, VY ZMETCI, ŽE TO HEZKY BUDETE ČÍST, KDYŽ UŽ SE S TIM TAK  S….  (trašně moc pipláme) !!! :-D


1.9. (čtvrtek)
Dnes proběhne před školou jakási akce na vítání prváků. My sice nejsme prváci, ale jakožto nováčci prej taky vyfasujem volňásky, které nám usměvavá Nasťa servíruje až na koleje, to si nechám líbit. Celé to vypukne až v šest večer, takže využíváme krásného počasí- fakt je na krátký rukáv!! a jdem na průzkum okolí školy. Okolí školy je vpodstatě jedno velké staveniště. Rusové se toho rozhodně nebojej, takže maj najednou rozestavěný podzemní garáže (netušila jsme, že něco takovýho znaj), na ty koukáme z okna, a pak nový koleje- jeden velkej panelák a tři věžáky. Jsem zvědavá, kdy jim dojdou peníze. Musím ale říct, že fakt makaj- žádných deset dělníků opírajících se o lopaty sledujíc při tom jednoho pracujícího. Dokonce většinou jedou bez přestávky i přes noc. Tomu se říká pracovní nasazení. No asi jim nic jinýho nezbejvá, když jim to v listopadu zapadá sněhem a zmrzne na kost :-). Nicméně myslim, že byli dost nervózní, když jsme lozily kolem staveniště a místo výhledu na město si fotily základy nových budov a jeřáby :-). No trochu kecám, výhled jsme zvěčnily taky- fakt škoda, že my koukáme na stavbu garáží- na druhý straně jim sice stavěj panelák, ale přesto maj krásnej výhled na město a hlavně zahrádkářskou kolonii- jsou věci, v kterých jsme si s Rusama fakt podobný :-)
Večer vyrážíme na „akci prvák.“ Před školou vyrostla stage, kde se střídá vystoupení talentů všeho druhu, patrně studentů a nebo absolventů školy, s řečněním představenstva školy a města o tom, jak určitě budeme pilně studovat. Obzvlášť plamenný projev jedné postarší dámy nás svou naléhavostí, hlasitostí a procítěností  (až se jí u toho rozpustil drdůlek) přesvědčil, že jsme opravdu v Rusku. Ostatní výstupy ale ušly, obzvláště pak ty taneční- tradiční tanec dívek a chlapců s kosami byl fakt úlet. Zbytek byl na naše poměry normální, takže se rozepisovat nebudu.
Za zmínku ale stojí druhá „stage“…no to je trochu nadnesený název, prostě pro garážový kapely byl vyhrazenej průchod pod školou- rozhodně to vypadalo jako těžkej underground. Většinou ale hráli poslouchatelnější věci než kapely na velkým pódiu (někteří známí interpreti se určitě ještě teď otáčej v hrobě).
Poslední částí bylo představení jednotlivých fakult uvnitř budovy. Každá měla svůj stánek a u něj nějakou vtipnou kratochvíli- většinou vás navlíkli do oblečku symbolizujícího jejich fakultu a vyfotili- obzvlášť chemici se povedli. Architekti měli něco na způsob hry Twister, akorát místo barviček měli různý slavný stavby. Na kostce vždycky padnul architekt a cílem bylo najít odpovídající stavbu a umístit na ni končetinu. Bylo tam ale solidně narváno, tak sem si to nechaly ujít. Navíc bylo nám řečeno, že máme reprezentovat a už nás vidím, jak bychom polovinu staveb nedaly :-D
Na kolej jsme se rozhodly odebrat poté, co začalo pršet, a na hlavní scénu pustili Ruské technaře. Stejnak jsme neunikly- na to je naše kolej moc blízko. Akci jinak hodnotím jako celkem povedenou- hlavně pro to, že se mi podařilo ukořistit balónek, který jsem si připevnila ke kabelce, takže díky silnému větru celý zbytek večera obtěžoval všechny v okruhu metru a půl ode mě- bohužel to většinou zahrnovalo i Áďu, fakt nevim, proč měla tak vražednej pohled- balónky jsou přeci fajn :-D

Žádné komentáře: