Nevím, jestli už jsem se tady na blogu zmiňovala o tom, že s náma tady v Rusku žije časožrout- hrozně nedobrý zviřátko, který v neskutečným množství žere čas ( a občas taky bonbóny, ve tři ráno luxuje ledničku nebo dělá hroznej bordel v pokoji- i když za ten občas může taky temná strana síly samozřejmě) zkrátka díky němu se nám tady času těžce nedostává- proto blog těžce zeje prázdnotou- to jen abyste chápali situaci.
Takže tady ve zkratce dění minulého týdne (10.-16.10). Hlavním bodem programu bylo zakončení dvou předmětů, protože vyučující Věra Borisovna mizí za svým chotěm do Belgie. Současný umění ještě nevypadá tak hrozně- leccos už známe a přednášky jsou celkem srozumitelný, Umění v sibiřské kultuře už je o dost horší- všechno slyšíme rozhodně poprvé a na přednáškách je to solidní informační smršť, který z poloviny nerozumíme…
V úterý nás přišla svými zápisky z minulých let zachránit Olja- díkybohu za ni- ne že bychom těm zápiskům víc rozuměly, ale aspoň máme co zadávat do překladače, protože ten s našima zkomolenejma přednáškama většinou nechce mít nic společnýho. No i tak ale naše učení nemělo dlouhého trvání- večer před zkouškou (ostatně jako vždycky :-)). Teda ze současného umění je to vlastně jen zápočet. Ve středu jsme se tedy dostavily a vyslechly potěšující zprávu, že kdo byl na všech přednáškách (my třeba například), dostane zápočet automaticky. Ostatní psali kroužkovací test na А,Б,В,Г (A,B,V,G). Pár otázek bylo i na vlastní vymejšlení. No ještě že jsme nepsaly- trapné pořadí písmen ruské abecedy totiž zcela očividně znemožňuje využít známé studentské finty- když nevíš, dej za C… :-) No dobře, teď trochu vážně- test jsme si nakonec vzaly, abychom alespoň viděly, o co šlo, a myslím, že bychom to daly, i když jsme u některých otázek jen tušily, co se po nás vlastně chce :-).
V pátek se pak konala zkouška z již zmíněného umění v sibiřské kultuře. K naší nevíře se i tady vyplatilo chodit na přednášky, takže na nás čekala lehce vydobytá „pjaťorka“. Ostatní (víc než polovina) opět psali test. My jsme ho nakonec vyplnily na místě taky a měli jste vidět Věrčin výraz, když zjistila, že sme to zvládly rychlejc a správnějc než ostatní a ještě za katedrou, takže jsme (na rozdíl od všech) nemohly opisovat- docela bžunda a fakt mi nejde na rozum, co tam ostatní vymýšleli, když i my jsme věděly správný odpovědi… Každopádně nás potěšilo, že jsme dostaly jedničky (pětky) i bez zahraniční protekce pač protekci očividně měli všichni :-). Už vidím, jak by u nás na škole přišel vyučující s tím, že dá jedničky všem, co chodili na přednášky- to by ho děkan vynesl v zubech. My ale máme podezření, že to Věra Borisovna dělá zdejšímu děkanovi tak trochu naschvál- když se vdala do Belgie, tak ji nechtěl pustit a nakonec ji přesvědčil, aby vždycky na půl semestru přijela odučit svoje předměty. No a Věrka teďka vždycky škodolibě všem dá áčka zadarmo a baví se tím, že děkan ještě musí dělat, jak je jí vděčnej :-). Je ale fakt, že z přednášejících, které máme, je asi fakt nejlepší a o Sibiři a umění ví nejspíš všechno.
Za odměnu, že jsme tak pěkně všechno zvládly, si jedeme koupit zimní boty. Musím říct, že tady mají nepřebernej výběr opravdu hezkých kousků, jediná smůla je, že končej na velikosti 41 (no vlastně jsme jednou viděly i 42, abych jim nekřivdila). Zamrzí, že velikost bot pro mě začíná na čísle 43. Nakonec jsme ale na doporučení skončily v obchodě „Královská velikost“. Když pominu ten název, tak to byl celkem normální obchod, kde měli jediných pět párů dámských zimních bot v Krasnojarsku, co mě byly. Jedny s ovcí uvnitř už mám v botníku, tak uvidíme, jak budou fungovat. I když paní prodavačka se nad naším požadavkem, že chceme boty do mínus čtyřiceti, jen usmála a prohlásila, že takový nejsou- v takový kose umrznem ve všem kromě válenek, který nevedou. V takovým počasí se prej jezdí taxíkem a netrajdá po venku. Nabízí se otázka, na co takový taxíky jezděj, odpověď je „lepší nevědět“ :-D
Sobotní tancování stojí za zmínku jen kvůli tomu, že Pavel začal vyhrožovat tím, že jako školní soubor budem muset s něčím vystoupit na nějaký školní hurá akci- my jen doufáme, že to nadejde, až už tu nebudem…
Aduš taky našla na netu školní turistickej oddíl, kde maj na zítřek naplánovanej výlet na Minijské stolby. Sraz zejtra v neděli!! v 8:10!! na nádraží. Prej rozhodně jedem- nevíme sice s kým a kam ani jestli se můžem takhle natvrdo připojit, ale nějak to dopadne. Mě teda nejvíc děsí ten čas…no snad přežijem…
O výletu příště- časožrout zas nějak zařídil, že je půl třetí ráno (navíc zmizely všechny karamelový bonbóny)….nechápu, ale je tu naděje, že třeba za chvíli pojde na přežrání…
Žádné komentáře:
Okomentovat