sobota 1. října 2011

Kabáty, noční město, hodina tance...prostě konečně správná všehosměska

27.9. (úterý)- 2.10. (sobota)

Tak pondělek jsem ještě zvládla popsat samostatně, takže od úterka…Začíná to ateliérama, kde jsme se staly oblíbenkyněmi, pač se toho rozhodně nebojíme a udělaly jsme jim tam prosklený pasáže, jak se patří- ostatní studenti nevěřili :-). Holky, který chtěly do stejnýho bloku postavit školku, zatímco si tam zároveň zbouraly jedinou bytovku, už tolik nadšení nesklidily. Jak jsme ale zjistily, naše řešení ještě nebylo pořádně odvázaný- na konci konzultace s dvěma vyučujícími (při které jsme se mimochodem dozvěděly, že manželství není žádná pohádka, a proto taky všechny pohádky končej tím, že se hrdinové vezmou) to vypadalo asi tak, že jednou ohromnou kupolí zastřešíme celej kvartál (cca 200 na 150 metrů)- trochu to vypadalo jako město z Tisíce mil pod mořem :-D. Je fakt, že to už jsme si z toho dělali spíš legraci, jenže zas na druhou stranu Rusové jsou schopný všeho- jeden z vyučujících třeba teďka řeší přestavbu budovy, která má dva hektary… Holky nám taky oznámily, že kruhová akce se přesouvá na další tejden, protože teď ve středu budou v táboře, kam máme jet, mít sjezd nějaký papaláši, takže máme smolíka- asi by nás to tady němělo překvapovat.
Na koloristice jsem to tenhle tejden dotáhla tak daleko, že to dokonce bylo známkovatelný. Jako vím, že tady maj známkování obrácený, ale ta čtyřka na výkrese vypadala fakt drsně :-) Děcka ze třídy taky měli víc otázek než minule a byli úplně odvázaný z toho, v kolika zemích jsme byly- jako například Německo, Polsko nebo nedej bože Itálie, zatímco oni to dotáhli nejdál k Bajkalu- už si neuvědomili, že kdyby se porovnali vzdálenosti, tak to s tím Bajkalem asi vyhrajou :-D No ono když jsme se zmínily, že naše republika měří 500 kilometrů (a to je největší rozměr), tak chvilku čekali, kdy vykřiknem „apríl“…tady na ukazatelích k nejbližším větším městům jdou málo kdy pod tisícovku.
Na sochařství jsme přišly bez podkladních destiček a drátu, z kterýho se dělá kostra, protože Věrka, která nám tohle všechno slíbila, nejspíš zmizela ze zemského povrchu. Sochaři na nás ale byli hodný a všechno nám půjčili- nápady jsme totiž na rozdíl od pomůcek měly :-). Takže na konci hodiny už jsem kostru sochy měla hotovou- sice to vypadá jako hromada zbytků od pana elektrikáře, ale modelína to snad schová :-D
Taky jsme vyrazily kupovat kabáty na zimu, protože nám Káťa poradila, že pak už budou jenom dražší. Pobavil nás už jenom slogan obchodu, kam nás poslala: Sibiř není Sahara, noste věci O’Hara :-). V obchodě jsme byly my dvě, ještě jedna zákaznice a asi dvacet prodavaček, které chystaly nové zboží. Nakonec se nás ujala jedna z nich a musím říct, že obdivuji její trpělivost, jelikož jí ani po hodině a milionu vyzkoušených kabátů nedocházela dobrá nálada. Pak se k nám připojila ještě vedoucí prodejny a to teprve nastala ta správná mánie- vlastně jsem jenom stála a ty dvě na mě neskutečnou rychlostí měnily oblečení a doprovázely to komentáři: krátké rukávy, špatná barva, malý ramena a tak. No ono se mnou to bylo fakt složitý (jako ještě víc než v Česku), protože nemělo smysl mi zkoušet kabát menší než XXL (největší velikost, jakou vedou) a i tak mi většina nebyla :-) A to sem ještě nebyla nakupovat boty…myslím, že pánská konfekce to bude jistit. Ale nakonec jsme si přeci jen vybraly. Je to fakt úlet, v Česku bych v tom pravděpodobně v pohodě přenocovala na sněhu místo spacáku- víte jak vypadá panáček Michelin?...no prostě vrchol elegance :-) A co teprve když si člověk nasadí kapucu s kožichem… No ale je to asi nejdražší věc, kterou jsem si na sebe kdy koupila a budu ji nosit jen tady, protože u nás bych v tom asi chcípla, takže ten kabát budou dědit ještě moje děti a povinně pojedou na Sibiř, aby se ještě někdy využil :-D Prodavačky nám ještě při odchodu říkaly, ať určitě i příště nakupujem u nich- no nemyslím si že na půl roku budu těch kabátů potřebovat víc...
Pátek začínal hodně krušně v 6:30, abychom stihli ruštinu v SibGAU. Máme to takhle trapně, protože Maďaři si to vydupali- jindy se jim to nehodí. Proto nás opravdu potěšilo, když se ani neobtěžovali dorazit, i když to maj za rohem…takže hodina jen pro nás dvě. Navíc Maďaři minule chtěli probírat přímou a nepřímou řeč, pač to moc nedáváj, takže si to Světlana připravila na dnešek. Prima. Takže jsme dvě hoďky brali něco, co je skoro stejný, jako u nás v češtině…ale zase stálo za to sledovat, jak se Světla rozplývá nad tím, že jsme to tak rychle pobraly a jak nám to jde :-). Vlastně to opět byla prima hodina, jen to vstávání je krize.
Večer jdeme s Dášou a Oljou (holky z kruhu) do města. Holky jsou prima. Vzorně se o nás starají a taky nezavřou pusu a pořád si chtějí o něčem povídat, což se nám pro zlepšování ruštiny rozhodně hodí. Navíc se snaží mluvit jednoduše, abychom je pobraly. Nejdřív jsme jen tak couraly nočním městem- tady to totiž celý rok vypadá jako o Vánocích, protože světýlka nesundávaj a taky tu maj ty svítící umělý stromky. Největší bomba je ale hlavní fontána, která večer svítí a tryská do hudby, která k tomu hraje, u ní jsme se zasekly asi na půl hodiny. Během procházky jsme se taky dozvěděly další novinky včetně toho, že má Olja, která je o rok mladší ne my, doma čtyřletou holčičku- to jsme nechápaly, zatímco Olja nechápala, že my ještě žádný děti nemáme :-). Skončily jsme v jedné kavárně a večer zakončili koktejlem (s vodkou samozřejmě). Taky vyšlo najevo, že Dáša chodí tancovat do stejných kursů, do kterých se chceme zítra přihlásit, takže půjdeme s ní. Navíc stihla hnedka napsat trenérovi, že bude mít zahraniční studentky, takže už pravděpodobně není cesty zpět…Trenér- Pavel- na nás byl dokonce tak zvědavej, že pro nás přijel a odvezl nás všechny autem až ke kolejím- jako by nestačilo, že nás uvidí zítra, ale tak ušetřily jsme 13 rublů za autobus :-). Chlapec  vypadá celkem akčně, takže to začíná zavánět další mezinárodní ostudou...
Druhý den už nám Dáša nedočkavě psala, že je připravená a máme ji vyzvednout (bydlí totiž na vedlejší koleji). Místo konání je v sále jedněch kolejích v lese, takže jsme rády, že nás dovede- my bychom zaručeně bloudily.
Sál je spíš takový sálek a sešlo se nás tam asi 20. Původně jsme myslely, že to bude jedna hodina současného scénického tance- no a jsou z toho tři hoďky- jedna baletu!!!! a dvě hoďky směsky streetdancu, hiphopu a tak podobně. Z těch dvou hoděk je navíc jedna v podstatě rozcvičovací- ta mě zabila víc, než samotnej tanec. Prostě úlet největší. Ale dokud na tu první hodinu baletu vydržej chodit ty dva kluci, který byly asi tak na stejný úrovni jako já (a byli tam asi stejným omylem jako já) a tvořili se mnou růžek lemounů, tak jsem odhodlaná to nevzdat  :-). Nakonec se ukázalo, že začátečníků je tam vlastně docela dost, takže naše ostuda nebyla tak viditelná. Všichni jsou tam v pohodě a trenér Pavel (kterej sice učí hoperský tance, ale má vystudovanej balet) neustále hýří vtipnými hláškami (to opravdu oceníte, když máte vydržet v nějaký brutální pozici, chcípáte u toho  a on do toho zahlásí nějakou perlu- to je pak pozice v háji a vy chcípáte smíchy, naše jediná klika je, že tak polovině hlášek nerozumíme, to by pak náš tanec byl celkem marnej- teda jako ještě víc, než už je :-D). Na konci hodiny nás všichni přesvědčovali, že máme určitě chodit a nás to celkem baví, takže je náš osud nejspíše zpečetěn…jenom se teda zejtra nejspíš nebudu hejbat a to chceme jít do zoo :-)

Poznámky a objevy:
- v Rusku je úplně normální, že chlap opustí těhotnou ženskou a už se nikdy neozve- žádný alimenty nebo tak- a holkám to přijde normální…zas ale chlap u soudu nikdy nedostane dítě do péče. A taky když už se dva rozvedou, tak asi nespíš vždycky ve zlým, protože jak jsme pochopily, tak  se už pak nikdy nevídaj a děti maj smolíka. No docela hustý…
- známkování ve škole v Rusku je opačný než u nás- pětka je nejlepší a jednička nejhorší…i když to člověk ví, tak ho ty „špatný“ známky dost znervózňujou.
- taky jsme zjistily, že naše kolejní security bábušky jsou ještě celkem v pohodě, i když vysíraj s kartičkama- u holek na koleji normálně probíhá i šacování, jestli někdo nepronáší dovnitř alkohol- no to bychom byly solidně v loji...

Žádné komentáře: