Jo, já vím, že jsem naslibovala výlet na Mininské stolby a taky bych měla dělat ateliéry, jenže tohle se fakt nedá, takže se musím podělit hned …
Dnes jsme se s Aduš zúčastnily naší první patrové schůzky s ředitelem kolejí (který nedorazil a poslal za sebe náhradu). Už jen to, že se konala v 22:45 na chodbě, nás pobavilo a to byl slabý odvar toho, co nás ještě mělo čekat. Na místě určení (před naším pokojem) se potvrdilo, že jsme vpodstatě jediné bělošky na patře, zbytek je z Kazachstánu nebo Kyrgystánu a hlavně mi jsou všichni (včetně správce patra a zástupce ředitele) po pás, takže prostě nevzbuzovali takovou autoritu, jak by si asi přáli.
První sdělení bylo ještě celkem normálního rázu- máme se zúčastnit fotografické soutěže „jak jsem trávil léto.“ Přihlásilo se málo lidí, takže se kvůli tomu musela svolat schůze, aby se všem řeklo, že se mohou účastnit. Myslím, že na příští schůzi to dostaneme příkazem… :-)
No a pak přišly na řadu vtipnější témata. Již zmíněný správce patra si stěžoval, že na některých pokojích dělali hluk (u nich se to navíc řekne šum- no pod tím jsme si představily tak možná hlasitější hovor- měl by to chlapec vidět na Strahově) a i přesto, že to šel řádně zapsat dolů do knihy stížností, tak to nikdo nepřišel řešit :-D No nám ho snad i bylo líto, pač se u toho tvářil jako chlapeček, kterej mamince rozčarovaně oznamuje strašné zjištění, že Ježíšek není…
Následovalo oznámení, že protože se ten „šum“ odehrál, i když na ně nikdo nakonec nepřišel, snižuje se počet návštěvníků na jednoho obyvatele kolejí z nekonečna na tři- když chcete pozvat kamarádů víc, tak musíte poprosit nějakýho souseda, aby je pozval on (už teď je nutný na vrátnici nechat naši kolejní kartičku a občanky všech návštěvníků, když jde někdo na návštěvu, takže pokaždé musíme dolů…).
Hned potom jsme se ale dozvěděli, že počet návštěvníků na jednoho je minimálně do neděle nula, protože studenti neházej odpadky do popelnic, ale nechávaj je na rohu budovy a dokud se nepolepšíme, tak nebudou návštěvy :-). Abyste chápali, studenti ani nejsou takový prasata- smetí se tu normálně fakt háže do popelnic, jenže teď je cesta k popelnicím rozježděná, takže musíte projít deset centimetrů hlubokým červeným bahnem- obzvláště slečny v lodičkách tuto skutečnost vítají. Navíc nejkratší cestu nám zatarasili bezpečnostní páskou (podle mě jen ze škodolibosti). Jak nám ale zástupce mile osvětlil- dá se to přeci obejít (místo tří metrů bahnem je to asi 50 metrů bahnem- nadšení se objevuje i u jedinců v bytelnější obuvi). Chtěla jsem se zeptat, jestli k tomu tedy dostaneme erární broďáky, ale naštěstí jsem nevěděla, jak se to řekne, pač bych za takovou podvratnou poznámku jistě byla zaznamenána do knihy hříchů. Jak totiž vzápětí poznamenal správce- je sice trochu nepříjemné se tím bahnem mezi tatrovkami a litím betonu každý den prodírat ke škole, ale je to STÁTNÍ stavba, takže bychom vlastně měli bejt poctěni, že se dostaneme tak blízko. Ještě k tomu odpadu- popelnice jsou sledovány kamerou (jako všechny-snad jen veřejný-prostory tady na kolejích) a i když to znamená zaměstnání dalšího člověka, tak bude ostře sledováno, jestli všichni odpad házej tam, kam maj- přistižené odpadové anarchisty čekají kruté tresty- nevím, jestli máme být rády, že nevíme jaké… :-D
Odpadem jsme se zabývali i nadále- na začátku léta někdo nechal na společném balkóně židli a pytel odpadků, a dokud se někdo nepřihlásí, tak se to nejspíš bude řešit na každé schůzi. Do této chvíle jsme ještě dokázaly udržet jakž takž vážné výrazy (pač všichni kolem to očividně vážně brali), ale když správce prohlásil, že pytel s odpadky byl pečlivě prozkoumán a bylo objeveno, že jde o odpad dámský…no to už na nás prostě bylo moc… Nezačaly jsme se smát úplně nahlas, ale myslím, že slzy potlačovaného záchvatu smíchu nás v tom vážném hrobovém tichu, keré zachovávali ostatní, nejspíš prozradily...
A třešnička na dortu nechyběla- to, že se tu kontrolujou pokoje (většinou když v nich nejste), jestli v nich namáte moc velkej bordel, je tu celkem normální, ale teď si má každej pokoj vytvořit tabulku s rozpisem, kdo kdy co bude uklízet a jestli to opravdu uklidil (jako jestli vlastnoručním podepisem nebo mi to zhodnotí ostatní spolubydlící, na to jsme neměly odvahu se zeptat). Např. stírat můžeme jednou tejdně, ale zametat bychom teda měli častějc. Zvolený zástupce bude pokoje (a tabulky) namátkově kontrolovat- opravdu by mě zajímalo, jak zjistí, jestli jsem nádobí umyla já nebo Adéla, která by byla podle rozpisu na řadě- i když po tom, co tak přesně dokázali poznat, čí je pytel smetí… :-D. A my jsme nechápaly, když jsme tu po klucích objevily papír s nadpisem „Aby Češi nevypadali jako prasata“ v pondělí zamést, v úterý setřít podlahu (VODOU A HADREM!!)... prostě úlet. No je fakt, že mi to nedalo a šla jsem se zástupce zeptat, jestli to jako fakt myslej vážně, a jestli nevadí, že si tam jako hodnocení budem podle výkonu malovat prasátka nebo sluníčka jako na táboře a že za sluníčko bychom teda chtěly bonbón :-D. No vzhledem k tomu, že jsem ho o polovinu převyšovala jak věkem, tak vzrůstem, tak ještě než jsem stihla nadnést dotaz celý, tak mě ujistil, že my si rozpis vést nemusíme, protože jsme čistotné i bez něj- bránice už fakt přestávala zvládat- myslím, že jsme byly největší podkopávači morálky, co tu kdy měli… :-D
Tím byla schůze ukončena a všichni se mohli rozprchnout do pokojů, aby zde začali tvořit úklidový rozpis. My jsme se tedy ještě stihly seznámit z Kzrgyzskami z druhého křídla budovy (určitě máme přijít na návštěvu) a taky jsme konečně objevily někoho s brouskem, pač našimi noži už se člověk nepořeže, ani kdyby chtěl…
Po návratu na pokoj následoval půlhodinový smích- musím říct, že už jsme tu zažily divný věci, ale tohle rozhodně vede…
Žádné komentáře:
Okomentovat