Dáša nás ubezpečila, že žádné speciální společenské oblečení není třeba...
...takže tam Klára s Aduš byly vpodstatě jako jediný v civilu :-) No ono bychom s tím asi nic moc nenadělaly, pač historickej kostým sebou teda nemám, ale aspoň bychom se na to psychicky připravily... no ale taky bych tam zas Aduš nemusela dostat, takže vlastně možná lepší, že jsme to nevěděly :-) Každej dostal barevnou stužku, podle které jste patřili do jedné ze skupin, které se pohybovaly po stanovištích a učily se různým dovednostem.
A jedna s Dášou (nalevo), která nás do toho navezla :-)
Polonéza- ve vysokejch zimních botách s protiskluzovou podrážkou to na tom koberci šlo samo
Pár her z 19. století- podbíhaná byla ještě vpohodě
Fanty už byly horší- každej odevzdal jeden fant (většinou jsme u sebe neměli nic jinýho, takže tam končily prstýnky, náušnice a telefony- prostě věci, co rozhodně chcete zpátky...), pak se přečet úkol a vylosoval fant nešťastníka, co šel úkol plnit- gymnastika mě naštěstí minula, stejně jako recitace Puškina v originále (to by se asi pobavili)
Tal tohle byl trochu podraz- tancovat měla Polina, jenže potřebovala parťáka a koho si asi tak vybrala... Ve skupinách jsme se totiž často museli rozdlělit na páry a pač se kluků nedostávalo, tak jsme na sebe zbyly. Sice jsem byla větší a měla jsme kalhoty, ale chlap chtěla bejt Polina (alias Vasilij :-)), takže jsme tím celej večer všechny dost bavily
Jo a pak ještě můj oficiální úkol- z ochozu třikrát společně zakřičet na celý muzeum, že všechny milujem. Nevim, proč všechny tak pobavilo, když jsem to dala v češtině ;-) Jinak to zátiší je povedený
Řeč vějíře- rozohodně někde budu muset sehnat ten slovníček, pač to se v normálním životě rozhodně může hodit...
Příprava na závěrečnou polonézu všech- tady už jsem byla za chlapa- lehce schizofrenní večer, kterej jsme ale zhodnotily jako povedenej :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat